Evropští hudebníci tlačí na české předsednictví, chceme ochranu 70 let

Petice: Fair play pro hudebníky

Umělci z České republiky i celé Evropy naléhavě žádají Českou vládu, aby v rámci svého předsednictví všemi dostupnými prostředky podpořila přijetí evropské legislativy o prodloužení doby ochrany hudebních nahrávek. Více než 38 000 umělců z celé Evropy, kteří ve většině nejsou bohatí ani populární a kteří jsou životně závislí na příjmech z duševního vlastnictví, podepsalo petici o prodloužení doby ochrany svých práv. Česká republika tradičně patří mezi země s bohatou hudební tradicí - dokažme, že právem.

Tolik tedy text petice. Nedá mi to už, abych se k této věci nevyjádřil. Vypadá to, že se pomalu ale jistě blíží doba, kdy téma autorských práv bude stejně politicky zajímavé, jako populistické sliby socialistů, zdá se, že na stále více lidí i jen zmínka o autorském právu nebo digitálním pirátství působí jako červený hadr na býka, až se mi chce napsat: „Tak dlouho se chodí s hrncem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Ano, je obecně známo, že právě hudební branže v souvislosti s 50letou ochranou začne přicházet o ochrannou ruku zákona nad mnohými skvosty a hity konce padesátých a začátku šedesátých let a proto se hudebníkům ani není co divit, že s touto peticí přicházejí právě nyní. Na druhé straně je kolem slyšet apel o jejich „nenažranosti“ a nespokojenci celkem správně argumentují tím, že autor/ka v době vytvoření již dostal/a jednou zaplaceno, řemeslníkovi také následující uživatelé stolů, okapů, šatů nebo bot nic neplatí i když v nejednom případě jde o větší díla než ta hudební, navíc pro ně (hudebníky) pracují další vymahačské organizace (OSA, Dilia, ...), které jim zajišťují příjem i v letech dalších. Máme zde uměle nad ostatními občany vytvořenou vrstvu vyvolených, která má přímo zajištěnu ochranu v zákoně. Nově vznikající pirátské strany si tak právě třeba z těchto důvodů kladou za svůj hlavní cíl revizi autorského zákona, narovnání pokřivených vztahů a zkrácení ochrany na pět i méně let.

V jiných oblastech lidského snažení nic podobného nenajdete, i patenty nemají takovou dobu „životnosti“, navíc zájemce o jejich udělení si musí za tuto ochranu zaplatit a nebývá to nikterak nízká cena. Ondřej Neff, zakladatel Neviditelného psa, spisovatel a fotograf už před lety řekl na téma odměny pro umělce něco v tom stylu, že s uměním to zatím bylo vždy tak, že ti ostatním lidem poskytovali své dílo pro radost a uznal-li lid, že se mu to líbí, dostal kus sýra a láhev vína a spokojenost byla na obou stranách a tak by to mělo zůstat. To až minulé století tento prastarý vztah zcela změnilo.

Jistě nikdo z vás nepochybuje, že umělci a tím nemyslím jenom ty hudební, mají být za svou práci odměněni, otázkou je, zda stoletý model pro toto odměňování může fungovat i v této době. Myslím si, že je čas otevřít širokou diskuzi, na jejímž konci by mohl být nový pohled na věc. Situace, kdy by drtivá část společnosti vlastně páchá trestnou činnost, není dobrý ani z pohledu nezaujatého odborníka na právo.

Zcela mimo se mi zdá tvrzení, že „... jsou životně závislí na příjmech z duševního vlastnictví ...“ Jako občan řádně platící daně bych okamžitě vyzval daňové úřady, aby u těchto podepsaných provedli kontrolu, protože mají-li vše v pořádku znamená to, že stejně jako my všichni obyčejní lidé, dostanou i tito zmiňovaní důchod. My, pokud si chceme na důchod přilepšit, musíme se připojistit, pro tyto tím má být prodloužení ochrany na 70 let?

Jak to vidím já, neměly by skladby na různých nosičích být ničím jiným než obyčejnou reklamou, která by ty, co je zaujme, měla nalákat navštívit koncert nebo vystoupení. Ostatně už nyní vám mnohý hudebník bez obalu řekne, že jeho hlavním příjmem jsou právě koncerty.

Už se moc těším na podzimní volby, jak dopadne naše pirátská strana a s čím před Evropský parlament předstoupí první poslanec té švédské.