Nvidia představila novou architekturi Fermi

Tolik tedy pro dnešek povídání o výpočetních vlastnostech a schopnostech nové architektury Nvidia Fermi, která se na trhu podle všeho objeví v horizontu několika měsíců. Možná vám chybí jakákoli zmínka o hrách či výkonu v nich, to nám také, ale budeme si počkat, až Nvidia takové informace vypustí. Dnes to bylo spíše pro uživatele výpočetních karet Tesla, resp. programátory, ale i znalci běžných grafik si z toho dokáží vyvodit první závěry.

V souvislosti s Radeony HD 5800 jsme podobně výživný materiál nedostali, takže nemůžeme plnohodnotně porovnat architektury jako takové. Víme pouze to základní, co mají obě firmy společné, a sice zavedení větších/velkých L1 + L2 cache, double-precision, ECC, DirectCompute/OpenCL a další aspekty. Hodnoty však nelze porovnávat přímo, obě firmy vyvíjejí svá GPU na jiných principech. Pouze můžeme odhadovat, že když 800 stream procesorů ATI přibližně odpovídalo 240 stream procesorům Nvidia, bude i 1600 stream procesorů ATI přibližně odpovídat 512 stream procesorům Nvidia. Vše ostatní ale bude v režii dalších jednotek GPU, které mohou způsobit výrazný odskok, či naopak ztrátu výkonu oproti konkurenci, ať již z herního, nebo GPGPU pohledu na věc. Toto je ale otázka pro blízkou budoucnost, Fermi na trhu není a ještě nějakou dobu nebude.

No a když už zde téměř po padesáté píší název "Fermi", je vhodné se podívat, jak k němu Nvidia přišla.

Enrico Fermi

Nvidia pojmenovala Fermi po jednom z největších fyziků dvacátého století. Enrico Fermi se narodil roku 1901, aby se stal svědkem vzniku či rozvoje významných fyzikálních teorií (teorie relativity, kvantová mechanika a další) a aby sám přispěl k rozvoji jaderné fyziky tak velkým dílem, že stál u těch největších objevů a experimentů na tomto poli a v roce 1938 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za "potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony".

Fermi byl významným průkopníkem na poli jaderné fyziky, již od raných univerzitních dob (profesorem byl jmenován ve 24 letech!) experimentoval s neutriny a jedním z vrcholů jeho dráhy byl 2. prosinec roku 1942, kdy na stadiónu Chicagské univerzity provedl první řízenou jadernou reakci (reaktor byl označen Chicago Pile-1 alias CP-1). Kritického množství bylo dosaženo v 15:25 tamního času, Fermi reakci zastavil o 28 minut později.

Později se zúčastnil i Projektu Manhattan, po válce pracoval třeba také v Komisi pro atomovou energii, aby nakonec v 53 letech podlehl rakovině žaludku. Jeho jméno je však i přes krátký život (vzpomeňme další z Projektu Manhattan - např. hans Bethe se dožil 98 let, Edward Teller 95 let a byli i další) zapsáno zlatým písmem v historii vědy a fyziky, zejména v oborech jaderné a částicové fyziky, kvantové teorie a statistické mechaniky.