První Blu-ray vypalovačka Pioneer BDR-101A (2× BD, PATA)

Začneme BD-ROM médiem, na kterém je v HD Video kvalitě film Terminator 2 - Judgment Day.

Čtení Blu-ray

BD-ROM (Video Terminator 2 - Judgment Day)

Dvojka jak vystřižená, více Pioneer BDR-101A neumí. Pohledem na velký obrázek však zjistíte další zajímavosti. Mezi ně patří průměrná přístupová doba 56 ms, což je vzhledem ke specifikaci, která říká 200 ms, docela málo, až podezřele málo. Zde bych si osobně dovolil tipnout, že Nero CD-DVD Speed něco změřil špatně.

Dalšími zajímavostmi jsou Burst rate 40 MB/s, což už je důsledek použití přenosové rychlosti UltraATA/66 a nejspíše také 8MB bufferu mechaniky, který je jako celek použit právě při práci s Blu-ray médii. Nicméně celé takové médium se dá přečíst rychlostí 2× za zhruba tři čtvrtě hodiny, tedy za stejnou dobu, jakou vypálíte rychlostí 2,4× DVD+R DL. Inu, na nějaké rychlosti se začít musí, aby se dalo v budoucnu zrychlovat.

BD-R/RE

BD-R BD-RE

Stejným způsobem jsou čtena u vypalovatelná Blu-ray média, tedy BD-R a BD-RE. Akorát s BD-RE je trochu potíž. Zatímco BD-R je dokonce o kousek kratší než lisovaný BD-ROM (a to si toto BD-R vypálil Pioneer sám), BD-RE se naoko tváří, jako stejně dlouhé BD-R, ale na konci jakoby chtěl Nero CD-DVD Speed číst za povoleným rozsahem a dojde k chybě. Jak sami záhy uvidíte, tento problém se vyskytuje i při vypalování. Nejprve se ale na předposlední videoukázce podívejme na práci mechaniky s prázdným BD-R médiem. Opět je zde krásně vidět modrý laser.

A ještě se podívejme na poslední video, na kterém už je BD-RE. Na něm už laser tak dobře patrný není, neboť přepisovatelná média bývají obvykle podstatně méně průsvitná (mnohdy až neprůsvitná).

Zápis Blu-ray

BD-R BD-RE

V testech byla použita média Blu-ray od firmy FujiFilm. Dle identifikace usuzujeme, že jejich skutečným výrobcem je Matsushita Electric Industrial (MEI) neboli Panasonic. Obě média mají ochrannou vrstvu Hard Coat proti poškrábání (samozřejmě zespodu).

BD-R BD-RE

Při testech zápisu nastal další zajímavý problém. Test BD-R měl být simulace, nicméně mechanika skutečně laser zapnula a přepálila celé BD-R. A právě proto, že se tak stalo při Transfer rate testu a nikoli vytváření disku volbou Create Disc, jako tomu bylo u BD-RE, nevznikl na BD-R médiu žádný souborový systém a pro jakýkoli operační systém je toto médium co do obsahu nečitelné. Lze jej tedy číst pouze na úrovni jednotlivých sektorů, kdy zjistíme, co to vlastně Nero CD-DVD speed při oné „nevydařené“ simulaci zapsal. Použijeme třeba ISOBuster:

Ten vidí BD-R jako CD s otevřenou session a kapacitou 22,5 GB. Samozřejmě však nerozpozná žádný souborový systém – žádný totiž na médiu není. Při prohlížení sektorů to vypadá asi takto:

Pokud jste znalí a aspoň trochu tušíte, jak má vypadat souborový systém, musíte uznat, že tohle opravdu žádný nepřipomíná. Takto je zapsán každý 32. sektor, ostatní jsou vyplněny samými nulami. Ještě se na médium podívejme v Neru, tentokráte rovnou na první sektor (relativní číslo 0):

Sami vidíte, že vidíte to samé, co v ISOBusteru.

Zápis BD-RE v Nero - Burning ROM

S Nerem byla také trochu potíž. Testování začalo v době, kdy ještě nebyla venku verze 7.2.7.0. Zkouška se 7.2.3.2 dopadla poněkud pod očekávání. Vypalování sice probíhalo, ale nikoli rychlostí 2×, což Nero obvykle prezentuje jako „8 990 KB/s“, ale hodně pod 1×, konkrétně se Nero zmínil o „2 125 KB/s“, přičemž tato rychlost dost kolísala. Odhadovaný zbývající čas byl samozřejmě nesprávný, vytvořený 21GB projekt by se vypaloval takřka „věčnost“ (přinejmenším „nesnesitelně dlouho“).

Podle zobrazované úrovně bufferu vypalovačky v Neru odhaduji, že program mylně pochopil buffer jako 2MB, což asi k plynulému zápisu na BD-RE nestačí a často tak zasahovala technologie proti jeho podtečení. 2 MB jsou totiž při rychlosti 2× alias zhruba 9 MB/s žalostně málo, to pak k podtečení dojde snadno i při výpadku dodávky dat na přibližně čtvrtinu sekundy. Pokud však funguje „BURN Proof“ jako takový způsobem, který jsme popisovali už v minulém tisíciletí ;-), čili že se vypalování zastavuje při poklesu zaplnění bufferu na zhruba 10 %, nastává toto zastavení pálení už při dosažení zhruba 1 MB. Snadno si spočítáte, že 1MB buffer se při pálení rychlostí 9 MB/s rovná povolenému výpadku na „minisekundu“ (rozumějte něco málo přes jednu desetinu sekundy).

A takto to vypadá po aktualizaci Nera na verzi 7.2.7.0. Krásná dvojka.

Multisession

Na BD-RE (a asi i BD-R, jenže to jsme k testům měli jen jedno a spálil ho Nero CD-DVD Speed při „předstírané simulaci“) se dá také zapisovat multisession, tedy vícekrát za sebou. Byl tedy proveden pokus o několikeré přidávání. Ve výsledku se však médium v současných programech chová stále jako singlesession. Rozdíly mezi session nejsou nějak moc dobře poznat. K adresáři Testy jsme vypálili ještě _ZALOHA_C. ISOBuster to stále vidí jako singlesession placku a dokonce jako CD-RW (aspoň že poznal, že je to přepisovatelné).

InCD

Nás však zajímalo, zda se dá BD-RE použít jako více než 20GB „disketa“. Rovnou odpovíme, že dá, ale ne moc. V první řadě je zápis pomalejší, asi jako když zapisuje starší Nero.

BD-RE lze naštěstí formátovat rovnou metodou „Quick“, protože čekat na zformátování ¾ hodiny, to by se asi chtělo málokomu.

Formátování je tak dokončeno během ani ne minuty.

Bohužel, není všechno zlato, co se třpytí. Občas se stane, že některé soubory „vypadnou mimo médium“, jinými slovy programy se tváří, že kopírují, ale data na disk létají tak neuvěřitelnou rychlostí, že je skutečně nemožné věřit tomu, že by šla na disk. Prostě se ztrácí někde v počítači a nezapisují se. Osobně se však domnívám, že je to záležitost dořešení na straně vypalovacího softwaru, nikoli mechaniky. Kdyby se data ztrácela v ní, nebylo by to rychlostí 2 TB/s, ale spíše několika desítek MB/s (kopírovací plugin pro FAR Manager poněkud nevhodně interpretuje „bajty“ malým písmenkem „b“, nenechte se tedy zmást).