Sony Blu-ray BW-F101-CS - recenze

Ještě než začneme, tak je třeba upozornit, že vzhledem k výše napsaným informacím nepůjde a ani nemůže jít o zcela standardní recenzi, berte to spíše jako první pohled na nultou generaci Blu-ray mechanik. Nebudeme tedy probírat takové ty klasické věci, jako co si přivezete v krabici (nešlo o žádnou prodejní krabici s hezkým obrázkem na obalu) a rovnou se podíváme, jak vlastní mechanika vypadá:

Zepředu je vidět jedna LEDka, která pouze signalizuje práci mechaniky a klasické tlačítko eject pro vysunutí média. Vlevo od něj to vypadá, jako by bylo další tlačítko, ale šlo pouze o kryt, který neměl žádnou přidanou funkci. Zajímavá je však štěrbina pro médium. Ta je poměrně velká a to proto, že médium se do mechaniky vkládá v obalu. Z toho je také zřejmé, že mechanika není určena pro CD a DVD, jelikož ta v takovém obalu nejsou dodávána. Pokud je štěrbina černá, jako na obrázku výše, pak v mechanice je přítomno médium. Není-li v mechanice médium, je štěrbina zevnitř překryta světlým krytem:

A nyní se podíváme na zadní stranu:

Jak můžete vidět, mechanika nemá IDE konektor, SerialATA už tuplem ne, jde o UltraWide SCSI konektor. Konkrétně mechanika zvládá rozhraní UltraWide SCSI 160. Napravo od konektorů s rozhraním jsou zde jumpery pro nastavení mechaniky a napájecí konektor.

Jak si můžete všimnout, jumperů je poměrně hodně a mimo běžných věcí jako SCSI ID, nastavení SCSI parity a terminátoru ovládají i takové věci, jako jak se má mechanika hlásit, jestli se má po zápisu verifikovat, má-li se formátovat na pozadí, či jestli má mechanika pracovat v CAV módu. Nyní jednotlivá nastavení probírat nebudu, jejich vliv ukážu až při testech.

Výrobní štítek nám minimálně prozrazuje, že mechanika byla vyrobena v lednu letošního roku a zřejmě jde o 3223 kus v pořadí. Vzhledem k tomu, že se tyto mechaniky začaly prodávat během loňského léta, není jich rozhodně mnoho, i když vzhledem ke svému použití ani málo.

Jak už jsem psal výše, Blu-ray média jsou v pouzdru a toto pouzdro není rozebíratelné, jako například u DVD-RAM (resp. je, ale pouze jednou). Můžete si také povšimnout vyvýšené plochy uprostřed média, díky které se přesně trefí do mechaniky (ve štěrbině jsou patřičné zářezy). Spodní strana média vypadá následovně:

Na levém obrázku je vidět, jak vypadá Blu-ray médium pokud je vyndáno z mechaniky, kdežto na pravém je s otevřeným krytem, tedy tak, jak je v mechanice. Samotné médium je ze spodní strany velmi tmavé, tmavší než CD-RW i DVD±RW média. Mechanismus otvírání krytu je vymyšlen velmi dobře a rozhodně nehrozí, že by se médium samovolně otevřelo.

Instalace

Instalace této mechaniky může být zcela bezproblémová, ale na druhou stranu to může být i tak trochu noční můra. Nejprve mechaniku zkoušel Martin, ale jelikož měl k mechanice zapůjčen řadič s 64bitovou PCI sběrnicí (PCI-X) a bohužel se mu nesnášela se základní deskou s chipsetem nForce2, přenechal ji dál.

Dalším v pořadí, komu se u nás mechanika dostala do rukou, se stal Mikrob. Ten už jí rozchodil prakticky bez problémů a to jak s dodaným, tak s vlastním UltraWide SCSI řadičem. Vše mu fungovalo správně až na takovou malou a nepodstatnou věc: rychlost zápisu. Ta se pohybovala maximálně kolem 700 kB/s, což jistě uznáte, že to není mnoho. Celé médium se totiž touto rychlostí zapisovalo přes 9 hodin, šlo tedy o naprosto nepoužitelnou záležitost. Ať dělal co chtěl, mechaniku nastavoval jakkoliv, nic nepomohlo (mnohdy spíše zhoršilo).

Ve výsledku tedy Blu-ray mechanika doputovala až ke mně, abych ověřil, zda-li je s ní něco špatně, nebo je problém někde jinde. Já jsem do počítače vložil zapůjčený 64bitový UltraWide SCSI řadič, na něj připojil mechaniku. Po nastartování počítače Windows XP bezchybně našly jak řadič, tak mechaniku a vše fungovalo. Sice rychlost zápisu nedosahovala rychlosti, kterou udává specifikace, ale už se posunula do akceptovatelných hodnot, takže otestování a následné sepsání tohoto textu zbylo na mne.