Na této mechanice je na první pohled zajímavý snad jen počet indikačních LEDek. LEDka s označením BUSY bliká, když se něco děje. To je asi jasné. Navíc vám tato mechanika dá najevo, zda je v ní právě CD nebo DVD, od toho jsou ty další dvě LEDky CD a DVD. Podle toho, co v mechanice je, to svítí. Otázkou je, jak moc je to praktické (že by třeba uživatel ani nevěděl, jestli vložil CD nebo DVD se mi zdá poněkud nepravděpodobné, ne však nereálné). Každopádně si myslím, že to není na škodu. Přední panel takové mechaniky je prostorný tak, že by se tam jistě dalo nacpat daleko více "zbytečností" ;-) (Pozn. Martin: Jó, to Yamaha CDR-100 ta tam měla LEDek rovnou pět! To ale na vlastní oči uvidíte o pár stránek dál.).

Nyní však k parametrům mechaniky: Rychlost čtení DVD je u této mechaniky samozřejmě 1×, čtení CD 8× CLV. Audio CD čte odporně pomalu: 1× (tedy jako když přehrává), nicméně DAE kvalita není 0, jak jsem očekával, ale 6 + Accurate Stream (při testu bylo zjištěno 732 chyb na běžně opotřebovaném lisovaném Audio CD). Možná kdybych při testu nezatěžoval PC psaním tohoto článku, byly by výsledky lepší, těžko říci.

Ovšem největším překvapením u této mechaniky je schopnost číst CD-RW média. Naprosto neuvěřitelné. Proč? Protože první vypalovačky na CD-RW média se objevily až v roce 1997 (což je také rok vzniku samotného CD-RW média), zatímco datum výroby této mechaniky je prosinec 1996. A pro jistotu čte CD-RW médium stejně rychle, jako klasické lisované CD, tedy 8× CLV (když CD-ROM mechaniky začínaly číst CD-RW média, četly je výrazně pomaleji, než ostatní média). Firmware této mechaniky je nejspíše původní (3426, je to napsáno i na štítku). Modifikovaný asi nebude, protože kdyby chtěl uživatel něco měnit, bude to změna mechaniky na region free, což je tahle mechanika již "od narození". A pokud by sám výrobce přidělal mechanice schopnost číst CD-RW, nejspíše by se to projevilo i na změně čísla firmwaru. Za to ode mě Toshiba SD-M1002 sklízí skutečně velký obdiv. Na internetu též kolují o této mechanice zvěsti, že CD-RW umí, asi jsem tím nebyl překvapen sám. Osobně se domnívám, že jde spíše o náhodu, než úmysl. Již kdysi se tuším Petr nebo Martin pozastavil nad tím, že 6× rychlostní CD-ROMka Plextor z CD-RW média načetla alespoň obsah (což je tedy také úctyhodný výkon) (Pozn. Martin: Ano, to jsem psal já. Dokonce ta mechanika stále leží vedle PC v šuplíku a je funkční!). Toshiba SD-M1002 jej přečte celé, jakoby se nechumelilo a to suverénně osmičkou. Zkusil jsem to v Nero CD/DVD Speedu a jede to čistě 8× od začátku až do konce. Výjímečně zrychlí až na 8.08× :-) (dobrá tedy, na začátku jede jen 7.97×). Zkoušené CD-RW mělo sice jen necelých 60 minut v datech, ale i tak to stojí za uznání. Graf vám neukážu, protože byste mi ho stejně nevěřili ;-) (nejde z něj poznat, o jaký typ média jde). Přístupové doby na měřeném CD byly 134, 146 a 200 ms (Random, 1/3 a Full), čili normál. Měření bylo provedeno způsobem Acces times (nikoli Seek times), protože při Seek Times vychází ve všech případech 1 ms. Důvod se dozvíte na závěr kapitoly o DVD-ROM mechanikách.

V poslední řadě je na této mechanice zajímavý přenosový režim. Při startu počítače se v BIOSu ohlásí PIO3, pokud jsem však v systému zapnul DMA, tak se udrželo a zřejmě to s ním i pracovalo.

Na závěr povídání o Toshibě SD-M1002 také jedna zajímavost z oblasti DVD: Podle informací na internetu prý umí číst i DVD+R média. Vyzkoušel jsem to (jedno DVD+R médium vytvořené volbou Create Data Disc v Nero CD Speedu mám) a čte ho docela s přehledem (samozřejmě 1× SPEED).

Tato mechanika indikaci toho, zda je vložené DVD či CD, omezila na jednu LEDku. Je-li vložené DVD, svítí tedy navíc LEDka DVD, jinak nesvítí, čili je v mechanice CD (nebo taky nic).

Jinak na této mechanice není zajímavého prakticky nic. Čtení CD i DVD zvládá jako Toshiba 1× resp. 8× CLV. Na čtení audia se u této mechaniky podíváme v závěru povídání o DVD-ROM mechanikách. Ovšem CD-RW médium nerozpoznala (tentokrát dle očekávání). Sice se o to nějaký čas snažila, ale nakonec to poslušně vzdala. DVD+R médium (totéž jako v případě Toshiby) se v této mechanice načíst podařilo a četlo se, jak jinak, než "jedničkou" (vytvořené volbou Create Data Disc v Nero CD/DVD Speedu). DVD+RW médium nenačetla.

Stáří této mechaniky je prakticky stejné, jako u Toshiby SD-M1002. Datum výroby na obou štítcích uvádí "DECEMBER 1996". O prvenství Toshiby tedy musel rozhodnout nápad ve firmě Toshiba o přiřazování sériových čísel. Toshiba má sériové číslo začínající 6Z6, zatímco Hitachi začíná na P6L. Někdo zkrátka označen jako první být musel.

Creative mechaniky co si já pamatuji byly povětšinou takové barevnější, než jiné mechaniky. Mezi ty pestrobarevné papoušky bezesporu patří i tato mechanika. O to méně má indikačních LEDek: pouze jednu :-).

A kromě toho je tato mechanika již DVD 2×rychlostní a náležitě se tím na předním panelu chlubí :-). Všimli jste si, že by se třeba dnešní 16×rychlostní DVD-ROMky chlubily DVD šestnáctkou někde na předním panelu? Já jsem to nějak nezaregistroval ;-). Vyzkoušel jsem, že čte 2× rychlostně i DVD-Video. Inu, to prostě takhle vzala firma Creative jednu mechaniku Panasonic a poplácala ji vlastními malůvkami :-). Ano, Creative DVD2240E je OEM Panasonic.

Kromě rychlosti čtení DVD je rychlejší i ve čtení CD, podle specifikace (a také jsem to změřil) čte 24× CAV. Umí číst také CD-RW média (což by se už vzhledem k datu výroby "November 1997" dalo očekávat), ale pomaleji: 5× - 12× CAV. Stejně tak čte i Audio CD a to s kvalitou celkem ucházející: 9 + Accurate Stream. Na testovaném médiu (lisované běžně opotřebené audio CD) našla jen 53 chyb. Zmiňované DVD+R médium také čte a to (dle očekávání) rychlostí 2×. A ani tato mechanika nenačetla DVD+RW.