Lidská noha vkročila na měsíc … před 40 lety

Zastavme na chvíli 40 let starou současnost a nechme Neila Armstronga stát na žebříku lunárního modulu Eagle.

Rozvoj techniky v 19. století nebyl v žádném případě srovnatelný se smrští vědeckých objevů ve století dvacátém, zejména jeho první polovině. Ať již hovoříme o speciální či obecné teorii relativity nositele Nobelovy ceny za fyziku Alberta Einsteina, nebo rozvoji kvantové teorie/mechaniky za lvího podílu mnoha fyziků formátu nositele Nobelovy ceny za fyziku Wernera Heisenberga ale také bezdrátové telegrafie a radioaktivity dalších nositele tohoto významného ocenění, italů Guglielma Marconiho a Enrico Fermiho. Každý z nich přidal svůj drobný střípek k pochopení světa a k motivaci tisíců lidí, kteří se nakonec na Apollo 11 podíleli.

Kontroverzní počátky vývoje rakety V2, které navázaly na teorie Konstantina Ciolkovského a které stály i u zrodu raketového vývoje v USA i SSSR (k určité míře nelibosti Wernhera von Brauna i Sergeje Koroljova), nás nakonec dovedly koncem 60. let k vícestupňovým superraketám, von Braunově Saturn V a Koroljovově N1. Zatímco druhá jmenovaná selhává a spolu se zbytečným úmrtím hlavního sovětského konstruktéra definitivně pohřbívá sovětské šance na dobytí Měsíce, Američané po prvotních nezdarech přeci jen dokončují svůj nosič a již třeba misí Apolla 8 (která na konci roku 1968 obletěla ve velitelském modulu Měsíc - na lunární modul se stále čekalo) prokázala jeho použitelnost pro finální misi.

Před pěti dny se tedy Saturn V odlepuje ze startovací věže Kennedyho vesmírného střediska na Mysu Canaveral a s astronauty Michaelem Collinsem (pilot velitelského modulu Columbia), Edwinem „Buzzem“ Aldrinem (pilot lunárního modulu Eagle) a Neilem Armstrongem (velitel mise) míří 12 minut na oběžnou dráhu země.

Zde posádka provádí manévr spojení velitelského a lunárního modulu a zahajuje manévr zvaný „trans lunar injection“, který posílá loď na tři dny dlouhou cestu k Měsíci po bezpečné dráze (byla spočítána tak, že kdyby u Měsíce selhal servisní motor brzdící loď pro navedení na oběžnou dráhu Měsíce, loď se gravitačním působením vrátí zpět k Zemi, což značně limitovalo možné lokality pro přistání Apolla 11, ale to samozřejmě nebylo u první mise prioritou).

Následují tři desítky oběhů tělesa, během kterých je sledováno plánované místo přistání (Mare Tranquillitatis - moře klidu, jihozápadně od kráteru Sabine D).

20. července vstupují Aldrin a Armstrong do lunárního modulu, oddělují se od Collinse ve velitelském a zahajují manévry k navedení Eagla k přistávacímu manévru.

Navigační systém zvedá všem, včetně osazenstva Bílého týmu řídícího střediska (zodpovídal za přistání) vedeného ostříleným Gene Kranzem, tlak několika chybovými hlášením 1201 a 1202, které mladý inženýr Jack Garman vyhodnocuje jako nebránící dalšímu sestupu (podrobnosti si povíme později).

V důsledku událostí posledních minut (mimo jiné od počátku sestupu astronauti věděli, že na přistání „budou dlouzí“, neboť optimální okno zahájení manévru minuli o 4 vteřiny) přebírá Armstrong částečně řízení sestupu a společně s Aldrinem hledají vhodné náhradní místo pro přistání. Těsně před dosednutím se ozývá alarm ohlašující nízký stav paliva. Při kontaktu čidel na přistávacích nohách jej měl Eagle již jen na necelou půl minutu, poté by muselo následovat přerušení manévru, vzestup a návrat na Zemi s nepořízenou.

„Houston, Tranquility Base here. The Eagle has landed.“

Armstrongova pohotová slova pojmenovávající improvizované místo přistání jako „základnu klidu“ sice nejprve CAPCOMa Charlese Dukea znejistí, ale poté odpovídá dnes již slavnou větou: „Roger, Twank … Tranquility, potvrzujeme, že jste přistáli. Mnoho nás tu zmodralo, ale už zase můžeme dýchat. Díky moc.“.

Buzz Aldrin poté žádá všechny naslouchající, ať již jsou kdokoli a kdekoli, aby se na moment zastavili a zamysleli nad událostmi posledních hodin a vzdali dík svoji cestou. Teprve dlouhá léta poté uvádí na pravou míru, že v tu chvíli vykonal krátký obřad svatého přijímání, což bylo proti zákazu NASA, která se tou dobou potýkala se žalobou jisté Američanky za to, že astronauti Apollo 8 citovali z knihy Genesis.

Po přistání měli astronauti naplánován pětihodinový spánek, ale jistě netřeba zdůrazňovat, že adrenalin a neurotransmittery proudily jejich žilami na 110%, takže se od tohoto kroku upustilo. Přípravy na EVA (Extra-vehicular activity - termín označující činnost astronautů daleko od Země mimo kosmickou loď, zde tedy přípravy na výstup z lunárního modulu na Měsíc) byly posledním krokem před otevřením poklopu a výstupem Neila Armstronga z modulu. Hlavní bylo nezapomenout na vyklopení televizní kamery.

Pomalu sestupuje po žebříku a z poslední příčky seskakuje na podstavec nohy. Poté se vrací zpět, aby ověřil, že návrat do lodi bude bezproblémový. Teprve poté definitivně doskakuje na povrch Měsíce a boří své nohy do prachu na jeho povrchu.

„Je to malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“

Armstrongova slova se stávají okamžitě hitem a symbolem splněného snu mnoha generací a pro nemálo lidí, přenos jich sledovalo na 600 miliónů, jsou citátem 20. století. Následně připojivší se Aldrin popisuje scenérii jako „velkolepou pustinu“.

Tolik dění před 40 lety na odlehlém, necelých 400 tisíc kilometrů vzdáleném Měsíci. Armstrongova a Aldrinova mise byla průkopnická a jako taková se řadila mezi ty krátké, které stanovovaly limity a definovaly nutné změny pro mise následující.