Krátce se zastavíme u hardwaru použitého na velitelském modulu Columbia a lunárním modulu Eagle.

Westinghouse Apollo Lunar Television Camera

Černobílá kamera použitá na měsíčním povrchu disponovala optickým rozlišením ~220×220 a na Zemi posílala video o rozlišení 320 řádků s 10 snímky za vteřinu (uměla i pomalý 0,65fps režim s 1280 řádky, ale ten nebyl použit) v pásmu 409,6 kHz, a to frekvenčně modulovaný signál. Snímací prvek byl vidicon, technologie používaná před příchodem CCD, využíval fotoelektrické vodivosti materiálu, který byl skenován paprskem nízkorychlostních elektronů. Fluktuující napětí z tohoto skenování pak procházelo zesilovačem.

Kamera pro Apollo 11 měla rozměry 28×15×7,6 cm a vážila 3,29 kg. Spotřebovávala 6,25 W a měla k dispozici čtyři měnitelné objektivy: teleobjektiv, širokoúhlý, měsíční denní a měsíční noční.

Westinghouse Lunar Color Camera

Na orbitě Měsíce měla posádka k dispozici barevnou kameru o rozlišení ~175×175 s přenosem 262 řádků obrazu. Uměla buď 60 snímků za vteřinu černobíle, nebo 20 barevně (barevné filtry pro tři základní barvy tedy přehazovala po 1/60 vteřiny). Pracovala v pásmu 2 MHz ve „field-sequential“ barevném systému vyvinutém pro CBS ve čtyřicátých letech. Snímacím prvkem byla Secondary-Electron-Conduction (SEC) trubice.