HVD Recordable (HVD-R)

Zapisovatelný Holographic Versatile Disc (můžeme jej zkráceně nazývat HVD-R, protože i v HVD alianci tomu tak říkají) má kupodivu kapacitu dvojnásobnou, a to pořád na jedné straně. Jak je to možné a jak se vlastně na holografický disk zapisuje, k tomu se postupně propracujeme. Ono to bude relativně jednoduché, protože principielně se zapisovatelný HVD od HVD ROM moc neliší. Nejprve si však ukážeme podobný obrázek, jaký jsme viděli na začátku povídání o HVD ROM, tedy náčrt soustavy laserů:

Schéma je skoro stejné, jen tu máme několik prvků navíc. Tím asi nejdůležitějším je „Spatial Light Modulator“ (prostorový modulátor světla). Prvek se stejným označením byl i ve schématu pro čtení, tam se ale jednalo o pevně daný referenční vzorek. V tomto případě slouží modulátor nejen jako referenční vzorek, ale především k vytváření obrázku představujícího datovou stránku, tedy zapisovaný hologram. Sestává z 358 × 358 bodů, což přesně koresponduje s referenčním vzorkem, jehož vnitřní „průměr o 230 bodech“ vyplňuje čtverec 192 × 192 bodů velký. Ten představuje otisk datové stránky vypalované do příslušného hologramu v záznamové vrstvě. Rozteč bodů prostorového modulátoru světla je 13,68 µm. Pokud probíhá čtení, stává se modulátor samotným referenčním vzorkem (má zobrazovat přesně ten obrazec, který je referenčním vzorkem).

Dalším zajímavým a tentokráte zcela novým prvkem je „Removable rotating frosted glass plate“. Jde o skleněný plátek leštěný skelným papírem „#1500“ (pokud má toto číslo něco do činění s „P-stupni“ dle ISO/FEPA, pak pro vaši představu P1500 znamená hrubost zrna 12,6 µm). Tento nejspíše kotouček se navíc otáčí rychlostí 30 otáček za minutu a vkládá se do záznamového paprsku pouze při tzv. „fixaci“. To je proces, kterým se skutečně jaksi „zafixuje“ (přesněji spíše „deaktivuje“) záznamová vrstva, že už do ní nelze nic dalšího zapsat (stane se pro světlo necitlivou). Ve specifikaci se uvádí, že hotový záznam by měl vydržet alespoň milión čtení ze stejného místa (míněno ozáření čtecím laserem

Namísto referenčního vzorku na tomto náčrtku vidíme na disku rovnou otisk zapisované datové stránky. Orientační osa modulátoru směřuje k ose, kolem níž se otáčí disk, odchylka smí být nejvýše ±0,01 °. V Lead-in oblasti pitové stopy je v části „tracking data“ zaznamenána pro každý „peapod“ a otáčku patřičná energie laseru, jaká je potřeba k zápisu daného hologramu. Taková tabulka s hodnotami energetických pulzů může pro vaši představu vypadat nějak takto:

Jednotlivé vrstvy se příliš neliší od vrstev v HVD ROM. Úložná vrstva se zde prostě jen přejmenovala na záznamovou.

Při té příležitosti si připomeňme skoro tři roky starý článek (ano, už tak dlouho existuje zkratka HVD), kde jsme ještě vařili z vody. Neodpustíme si při té příležitosti znovu ukázat samotné médium bez obalu tak, jak jej v té době prezentovala japonská firma Optware:

Pojďme se však podívat na hlavní rozdíl, kterým je kapacita. Na to je nejlepší se podívat na podobnou tabulku, jaká byla na předchozí stránce. Ukazuje mimo jiné počet pitových a holografických stop, v čemž je celé jádro pudla:

Zatímco HVD ROM má v každé zóně 160 hologramových stop (kromě 15., kde je jich 120 a 16. lead-outové s pouhými dvěma), HVD-R jich má přesně dvakrát tolik, tedy povětšinou 320, v 15. zóně 240 a v lead-outové jsou v tomto případě 3. Navíc je však 47 hologramových stop i v nulté zóně, kde HVD ROM žádné nemá (má jen pitové). V ní jsou však hologramy podstatně řidčeji, je jich jen 30 v každém peapodu kromě každého sedmého (tam je jich jen 10). Jejich účel je prostý, umístěny jsou totiž v části „Test Zone“, zde si má mechanika záznam „vyzkoušet“, než sáhne do samotných hologramů určených pro opravdová data (podobnou „testovací“ oblast obsahovaly už CD-R).

A nyní ke kapacitě. Na HVD-R se vyskytuje celkem 191 520 000 hologramů nesoucích každý jednu datovou stránku, z toho pro uživatelská data je jich využitelných jen 173 104 615. Vzhledem k tomu, že data jsou v hologramech uložena stejným způsobem jako na HVD ROM, což znamená 1 024 bajtů na jedné stránce využitelných pro uživatelská data, dostáváme se k užitné kapacitě 177,26 GB (jinými slovy 165 GiB). Upřímně řečeno to už má k deklarovaným 200 GB podstatně dál, než je zdrávo. Leda by v tom všem byl nějaký fígl, který jsme nepobrali, ten ale opravdu nemůžeme najít.