Žaloba podaná dne 22. července 2009 – Intel v. Komise

(Věc T-286/09)

(2009/C 220/86)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Intel Corp. (Wilmington, Spojené státy americké) (zástupci: N. Green, I. Forrester, QC, M. Hoskins, K. Bacon, S.
Singla, Barristers, A. Parr a R. MacKenzie, Solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

• částečně nebo v plném rozsahu zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 3726 v konečném znění ze dne 13. května 2009 ve věci COMP/C-3/37.990 – Intel;
• alternativně, zrušit nebo podstatně snížit výši uložené pokuty;
• uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení podle článku 230
ES rozhodnutí Komise K(2009) 3726 v konečném znění ze dne
13. května 2009 ve věci COMP/C-3/37.990 – Intel, kterým
bylo zjištěno, že se žalobkyně dopustila jediného a pokračujícího
porušení článku 82 ES a článku 54 Dohody o EHP od října
roku 2002 do prosince roku 2007 tím, že prováděla strategii,
jejímž cílem bylo vyloučení soutěžitelů z trhu procesorů (CPU)
typu x86. Dále se žalobkyně domáhá zrušení nebo snížení
pokuty, která jí byla uložena.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uplatňuje následující
žalobní důvody.

Zaprvé tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního
posouzení tím, že:

1. určila, že podmíněné slevy poskytované společností Intel svým zákazníkům byly per se zneužívající z důvodu jejich podmíněné povahy, aniž by prokázala, že tyto slevy byly
   způsobilé vyloučit hospodářskou soutěž;
2. se opírala o formu zneužívání spočívající ve vyloučení označeného
   jako „zjevná omezení“ (naked restrictions) a neprovedla
   v tomto ohledu žádný rozbor uzavření trhu (dokonce
   ani způsobilosti či pravděpodobnosti uzavření trhu);
3. neprovedla rozbor otázky, zda byl systém slev mezi společností
   Intel a jejími zákazníky zaveden na území Evropského
   společenství, či zda měl bezprostřední, podstatné, přímé a
   předvídatelné účinky uvnitř Evropského společenství.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise v rámci svého rozboru
důkazních prostředků nedodržela požadovaný důkazní standard.
Komise tak neprokázala, že systém slev společnosti Intel byl
podmíněn skutečností, že si zákazník od této společnosti
nakoupí buď všechna, nebo téměř všechna jím vyžadovaná
zařízení x86 CPU. Krom toho, Komise uplatnila kritérium „efektivního
soutěžitele“ za účelem určení, zda slevy společnosti Intel
byly způsobilé narušit hospodářskou soutěž, ale dopustila se
mnoha nesprávností v rámci rozboru a posouzení důkazních
prostředků relevantních v souvislosti s tímto kritériem. Komise
se ani nevyjádřila k jiným kategoriím důkazních prostředků,
které se týkají účinků slev společnosti Intel. Komise zejména:

1. se nevyjádřila k důkazním prostředkům, z nichž vyplývá, že
   v době údajného protiprávního jednání jeden ze soutěžitelů
   společnosti Intel podstatně zvýšil svůj podíl na trhu a svou
   ziskovost, ale že jeho neúspěch v některých tržních segmentech
   nebo u některých výrobců původního vybavení (OEM)
   je výsledkem jeho vlastních chyb;
2. neprokázala příčinnou souvislost mezi tím, co jsou podle
   jejího závěru podmíněné slevy, a rozhodnutími zákazníků
   společnosti Intel nenakupovat u uvedeného soutěžitele;
3. neprovedla rozbor dopadu slev společnosti Intel na spotřebitele.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala, že by společnost
Intel sledovala dlouhodobou strategii vyloučení soutěžitelů.
Takové zjištění není podepřeno důkazy a nelze jej uvést do
souladu s útržkovitou povahou tvrzení Komise (jak pokud jde
o dotčené výrobky, tak o dané časové období) ve vztahu k
jednotlivým zákazníkům společnosti Intel.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že má být zrušeno celé rozhodnutí
nebo jeho část, jelikož Komise během správního řízení porušila
podstatné procesní náležitosti, čímž podstatně zasáhla do práva
na obhajobu společnosti Intel. Komise zejména:

1. neposkytla společnosti Intel slyšení ohledně doplňujícího
   oznámení námitek a vylíčení skutkových okolností, přestože
   v nich byla vznesena zcela nová tvrzení a odkazovalo se
   nové důkazy, které hrají v napadeném rozhodnutí důležitou
   roli;
2. nezajistila poskytnutí některých interních dokumentů soutěžitele
   do spisu, když jí to bylo navrženo žalobkyní, přestože
   dané dokumenty podle žalobkyně:
   1. byly bezprostředně relevantní ve vztahu k tvrzením
      Komise směřujícím proti společnosti Intel;
   2. mohly společnost Intel případně zprostit odpovědnosti;
   3. byly společností Intel přesně označeny;
3. nevzala řádně na vědomí své setkání s klíčovým svědkem od
   jednoho ze zákazníků společnosti Intel, který by velmi pravděpodobně
   předložil důkazy zprošťující společnost Intel
   odpovědnosti.

Žalobkyně rovněž podle článku 229 ES napadá výši pokuty,
která jí byla uložena, na základě tří důvodů.

Zaprvé tvrdí, že pokuta ve výši 1 060 000 000 eur (nejvyšší
pokuta, která byla kdy Komisí uložena jednomu podniku), je
zjevně nepřiměřená vzhledem k tomu, že Komise neprokázala,
že by spotřebitelé utrpěli újmu nebo že by docházelo k vyloučení
soutěžitelů.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že článek 82 ES neporušila ani
úmyslně, ani z nedbalosti: rozbor na základě kritéria „efektivního
soutěžitele“ provedený Komisí se zakládá na informacích,
které žalobkyně nemohla znát v době, kdy poskytovala slevy
svým zákazníkům.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise při stanovení pokuty
nesprávně použila své pokyny pro výpočet pokut z roku
2006 a že bere v úvahu irelevantní nebo nepatřičné úvahy.