Prostor po další přestávce patřil Peteru Althinovi, právníkovi Petera Sunde, který začal tím, jak složitý je tento soudní proces pro všechny zúčastněné strany. Pokračoval vývojem technologií a že proti tomu vždy vyvstaly nějaké reakce. Zopakoval, že mezi ztrátami z prodeje a počtem stažení díla z internetu není žádná souvislost a předložené důkazy prý nebyly získány „nezávisle“ a nejsou pro posudek objektivní.

Připomněl opět debatu s profesorem Rogerem Wallisem a označil způsob komunikace žaloby s ním minimálně za vysoce urážlivý, když se namísto zpochybňování jeho tvrzení žaloba uchýlila k osobním útokům. Althin prohlásil na adresu těchto „trapných“ útoků, že by udělal cokoli pro napravení profesorovy pověsti.

Vrátil se opět k označení role Petera Sunde coby mluvčího TPB a že nemá v TPB tu úlohu, kterou se mu žaloba snaží přišít. V té souvislosti připomněl, jak rychle se žaloba snažila toto téma utnout a vyslovil svou domněnku, že měla nejspíše v důkazech ohledně této záležitosti značné mezery. Co se týče smlouvy kolem reklamy, prohlásil Althin, že s tím Peter nemá nic společného a že z toho nemá ani žádný výdělek.

Ještě před polední pauzou se dostal ke slovu Per E. Samuelson, právník Carla Lundströma a poukázal na skutečnost, že žalující strana se zcela opomněla zaměřit na klíčovou otázku: Je TPB legální, či nikoli? V té souvislosti dodal, že všichni čtyři by měli být zproštěni žaloby, protože žalující strana nevznesla požadavek na odškodnění od jednotlivců, jak je vyžadováno, zatímco se vše točí kolem TPB jako celku. Pak přešel k tomu, že TPB není ojedinělý případ a že má TPB mnoho společného se spoustou dalších webů a rozhodnutí soudu tedy jistě bude mít zásadní dopad, možná i na úrovni celé EU.

Samuelson zopakoval, že služba, kterou TPB poskytuje, je legální, nicméně díky otevřenosti a její „slepé přirozenosti“ může být kýmkoli zneužita pro provádění nelegální činnosti, za níž nemohou být provozovatelé odpovědni. Stejně jako Althin řekl Samuelson, že když se vynoří nová technologie, může být těžké „pro stromy vidět les“. „Jen proto, že je něco zneužíváno pro páchání trestné činnosti, znamená, že bychom na to měli zaútočit? Je to jako jít po výrobcích aut kvůli tomu, co se děje na silnicích“. Dodal také, že do tohoto soudu bylo zapleteno hodně politiky a žádal soud, aby se to snažil ignorovat.

Vrátil se zpět k základnímu obvinění z „napomáhání páchání trestné činnosti“ a prohlásil, že nejprve musí být zaznamenán závažný trestný čin, k němuž se dá navázat toto obvinění z napomáhání. Podle něj není nikomu známo, kdy k takovému činu došlo a kdo jej spáchal.

Po obědě se znovu vrátil k legalitě bittorrent trackeru: „Soud musí rozhodnout, zda je tato aktivita legální či nikoli“ (míněno provozování bittorrent trackeru). Podle něj by měl být takto vytvořen precedent pro další bittorrent trackery v celé EU a z tohoto důvodu naléhal na žalující stranu, aby si opatřila vyjádření od evropského soudu. Dodal, že když se s tím poprvé setkal, nerozuměl úplně přesně tomu, jak ta technologie funguje, nicméně nyní je to základem tohoto soudu. Podle něj je tento soudní proces mířen hlavně proti technologii používané pro (nezřídka legální) výměnu souborů a doufá, že si to soud uvědomí. Vrátil se také k doloženým důkazním materiálům (prý se v nich hovoří o 33 konkrétních autorsky chráněných dílech) a prohlásil, že žalovaný si musí být vědom spáchaného zločinu, nicméně z výpovědí svědků lze vyvodit, že těžko mohou žalovaní vědět o každém stažení.

Pokud jde o samotného Carla Lundströma, Samuelson o něm prohlásil, že je to obchodník, který má na TPB jen velice slabou vazbu. Hovořil o tom, jak jeden z jeho klientů provozuje jakýsi web (nejspíše míněn TPB), nicméně ani tento jeho klient není vlastníkem webu a není ani zainteresován v provozu nebo programování a tudíž nařčení z porušování práv nějakých 33 děl je podle Samuelsona úplně mimo.

Na závěr už pak jen obžalovaní vyčíslili náklady na soud, Fredrik Neij požadoval dokonce kompenzaci za letenku do Thajska, kterou již nemohl zrušit a kvůli soudu ji neuplatnil. Soud pak už jen oznámil, kdy vyřkne své rozhodnutí. Nebylo to včera, nebude to ani dnes, stát se tak má … zapište si do kalendáře: v pátek 17. dubna.

Z naší strany bychom vám chtěli poděkovat za trpělivost a toleranci při překladech (neděláme si iluze, že nikdo z vás nesledoval originál). Každopádně to vypadá, že teď si dáme se soudem s The Pirate Bay trochu oraz. Očekáváme, že do doby, než soud rozhodne, se ještě vyrojí nějaké ty doplňující informace, protože napsat v takto krátkém článku, co se všechno událo u soudu za jeden den, to prostě nejde. Zároveň bychom vás touto cestou chtěli jen tak mimoděk informovat, že jsme v souvislosti se započetím soudu dali o této kauze vědět i naší veřejnoprávní televizi s tím, že bychom považovali za vhodné tomu věnovat na celostátním médiu reportáž, protože jde o proces celoevropského významu (psali jsme na adresu ctnamety zavináč ceskatelevize tečka cz 13.2. krátce po třetí hodině odpoledne). Nejenže jsme dosud nezaznamenali na toto téma žádnou zprávu, ale nedočkali jsme se z její strany vůbec žádné reakce (to jen abyste věděli, proč si platíte koncesionářské poplatky, zatímco nám za zprávy nemusíte dávat ani korunu, čest a chvála světlým výjimkám, kteří si u nás zaplatili nepovinné dobrovolné předplatné).

Výzva pro čtenáře

Pozn. David: když už to WIFT naťukl, dovolte mi vás, všechny naše čtenáře vyzvat k následujícímu: protože není v našich silách, ani technických a časových možnostech sledovat veškeré zpravodajství v této zemi, rádi bychom vás požádali, abyste v případě, že někde zahlédnete, zaslechnete, či uzříte informaci o procesu s The Pirate Bay, nás informovali mailem kde a kdy to bylo. Rádi bychom si udělali přehled o tom, jak která média, v nichž jsou „ochránci autorských práv“ tu více tu méně pravidelnými hosty, staví k procesu, který může mít na celý průmysl i prosté lidské svobody dalekosáhlý dopad.