DVD-RAM znamená „Digital Versatile Disc - Random Access Memory“ a s „RAMkou“ má skutečně společné to, že se na něj dalo snadno zapisovat na náhodně vybraná místa. Médium je od výroby „předformátováno“ podobně jako pevný disk, má již hotové sektory a ty čárky, co vidíte zespodu na médiu, jsou předlisované informace právě o sektorech a jejich adresách (plus další drobnosti). Všechny sektory jsou „přibližně“ stejně dlouhé, co do kapacity obsahují přesně 2 kB uživatelských dat. Médium (4,7GB) je jako celek rozděleno do 35 zón, v první zóně (nejblíže středu) je po obvodu (v každé stopě) 25 sektorů, každá další zóna má o jeden víc (takže v zóně nejblíže okraji je jich 59). DVD-RAM se na rozdíl od ostatních typů zapisovatelných DVD poměrně běžně dělá i jako oboustranné (chová se jako dvě v podstatě nezávislá 4,7GB DVD média slepená „zády k sobě“, musí se otáčet, zápis na jednu stranu nijak neovlivňuje druhou).

 
DVD-RAM médium, vpravo kružnice od zápisu (zformátováno jako NTFS, systém zapsal data zrovna takto kamsi doprostřed).

DVD-RAM médium je vybaveno správou poškození (defect management). Od výroby má u vnitřního okraje primární část s „náhradními“ sektory (je jich tam celkem 12 800), některé jsou už při výrobě využity, pokud se zjistí, že má médium nějaké sektory vadné. Sekundární oblast s náhradními sektory je proměnlivá a vytváří se podle potřeby, jak se na médiu začnou vyskytovat vadné sektory (smí mít nanejvýš 97 792 sektorů, ale také nemusí mít nic, u DVD-RAM média lze udělat „low-level format“, při němž lze tuto sekundární oblast náhradních sektorů přemazat a dosáhnout tak původní kapacity DVD-RAM, samozřejmě ono se to zase vytvoří, jak se začnou nacházet vadné sektory). Následující obrázek ukazuje část zóny, kde je zrovna na médiu smítko (pravděpodobně zrovna na adresách sektorů), které „defect management“ obešel, takže je vidět, že není tato část zapsaná (pokud se vám zdá smítko moc „mimo“, uvedomte si, že leží na 0,6 mm silné vrstvě polykarbonátu, zatímco předlisované sektory, které vidíte, jsou až pod ním).

Z důvodů zde uvedených je DVD-RAM médium nekompatibilní s tradičními DVD. Aby mechanika DVD-RAM podporovala, musí na něj být připravená (podpora „čistě náhodou“ je vyloučena). Médium se používá typicky v počítačích na ukládání dat (právě díky „defect managementu“ je spolehlivější než jiná DVD média) a v DVD rekordérech (zpravidla Panasonic, ale také LG) coby nástupce videokazety (do Panasonic rekordérů se často vkládá včetně cartridge, LG, pokud je mi známo, DVD-RAM v cartridgi nepodporují).

Pokud jde o Windows, DVD-RAM médium je použitelné od systémů Windows 95/98/NT4 až po Windows 2000 pouze se speciálním ovladačem, od Windows XP už lze používat i bez ovladače, ale není to moc efektivní, vždy je lepší ovladač nainstalovat (minimálně se tím přidá rozumná podpora formátu UDF). Od Windows Vista výše už ovladač netřeba, systém má vše v sobě (ostatně tyto systémy umožňují použití i jiných DVD médií podobným způsobem jako DVD-RAM). Na DVD-RAM netřeba po instalaci takového ovladače zapisovat speciálním programem (např. Nero), médium se používá podobně jako pevný disk či USB flash paměť. Ve starších systémech lze zformátovat i systémem souborů FAT32 či NTFS, od Windows Vista už jen UDF a je to dobře, protože UDF je pro DVD-RAM nejvhodnější (především kvůli kompatibilitě, ale také kvůli rychlosti práce s médiem).

Pokud jde o historii, předchůdcem DVD-RAM je PD. Zkratka PD znamená Phase-change Dual a je to vlastně označení technologie, jakou se na toto médium zapisuje. Pokud vám někdo řekne, že DVD-RAM je magnetooptické médium, nevěřte mu, není tomu tak, jde o médium čistě optické a k zaznamenávání dat se používá fázové změny záznamového materiálu pomocí laseru o vlnové délce 650 nm (tím se médium také čte). PD bylo první přepisovatelné optické médium o průměru stejném jako CD (12 cm) a na rozdíl od DVD-RAM bylo v cartridgi povinně (vyjmout se dalo pouze po násilném rozlousknutí cartridge, avšak nedalo se takto používat). Obrázky pochází ze skeneru (stejně jako první dva na této straně), sami vidíte, že zón je na PD podstatně méně (jsou „širší“).

 

 
PD médium vyjmuté z cartridge, vlevo vrchní, vpravo spodní (záznamová) strana.
Záznamová vrstva je (stejně jako u CD) na vrchní straně média přímo pod lakem.

PD mělo kapacitu 650 MB a stejně jako DVD-RAM mělo od výroby vytvořené sektory (viditelné na médiu). Na rozdíl od DVD-RAM či CD se však zapisovalo „od vnějšku ke středu“, stejně jako pevný disk. První DVD-RAM mechaniky Panasonic, které podporovaly jen DVD-RAM do velikosti 2,6 GB (DVD-RAM 1.0), podporovaly také PD média (jednu takovou funkční s velmi zajímavým výsuvným mechanizmem v redakci díky Nedělákovi máme, pochopitelně včetně sady funkčních PD médií, bohužel 2,6GB DVD-RAM média se nám nepoštěstilo sehnat).

 
Věřte, nebo ne, ale do této mechaniky lze vkládat i holá média (bez cartridge :-). (To spodní je DDS4 DAT mechanika.)

Jak se do takové mechaniky média vkládají, ukazuje následující krátké video.

Nástupcem DVD-RAM by asi mohlo být Blu-ray, ale upřímně už to není, co bývalo (předformátované sektory, prakticky úplná absence cartridge). Spíše se přikláníme k tomu, že jím mělo být médium „Professional Disc for DATA“ (taktéž pracovalo s modrým laserem, dnes už jde o mrtvý a nepodporovaný formát, v roce 2004 jsme jednu takovou mechaniku recenzovali v domnění, že jde o Blu-ray, protože nám to takto vysvětlil její dodavatel).

Toto není Blu-ray vypalovačka, ale mechanika pro „Professional Disc for DATA“.

 
Toto není Bluray (ani Blu-ray) médium, ale „Professional Disc for DATA“.
Tato média definitivně skončila 31. března 2007.

Doufáme, že jste si s námi hezky zavzpomínali, nebo se něčemu staronovému přiučili :). Rádi bychom vás tentokráte výjimečně poprosili, abyste věnovali pár vteřin ohodnocení tohoto článku níže hvězdičkami. Děkujeme.