Výchozí konfigurace je tedy zřejmá: máme počítač s jedním diskem a na něm je nainstalovaný systém, případně jsou na něm i další oddíly, typicky pro data. Je dobré od začátku s touto konfigurací počítat, ale není to nezbytně nutné. My jsme s tím však počítali a ještě před instalací systému jsme v BIOSu nastavili SATA řadič do režimu RAID a zapnuli funkci XHD (obrázek pochází z manuálu, reálný jsme v tom fofru zapomněli vyfotit). Ostatně pokud XHD zapnete, SATA řadič se automaticky nastaví do režimu RAID a nedovolí tuto položku změnit.

Systém Windows si sám najde ovladač od RAID řadiče, přesněji řečeno použije nějaký starší kompatibilní (ona se ta kompatibilita v podstatě táhne už od jižních můstků ICH8R).

Přesto je pochopitelně vhodné, ba přímo nezbytné nainstalovat nový ovladač spolu s nástroji pro Intel Rapid Storage. Právě tyto nástroje slouží k vytvoření pole za chodu. A počítá s tím i nástroj XHD od Gigabytu.

Gigabyte XHD se po instalaci schová v panelu úloh. Tato utilita přímo závisí na přítomnosti nástroje Intel Rapid Storage v systému (ze zobrazených ikonek je to ta hned vedle vpravo). Sama o sobě totiž nedělá nic jiného, než že skrze ní pole automaticky nastavuje, k tomu se ale dostaneme později.

Zatím tedy máme jeden 80GB disk a na něm systém. Průběh rychlosti čtení na takovém disku v HD-Tachu vypadá očekávatelně:

Dnes už pochopitelně tato křivka nepředstavuje žádnou velkou rychlost. Maximum na začátku dotýkající se 50MB/s hranice, průměr 41,2 MB a přístupová doba 13,4 ms odpovídají použitému disku. Pojďme do pole přidat druhý takový disk…