Jak to celé funguje? Na DVD-RAM médiu si můžete všimnout zvláštního vzoru. To není okrasa, ale technologie. U CD-R/RW jste zvyklí na souvislou vodící drážku a řadu pitů a land, které jsou nositeli informace. DVD-RAM je už, řekněme, přímo z výroby, tzv. "nasektorováno". Vím, že ten pojem je poněkud divný, ale jiný příměr mě nenapadá. Prostě si představte, že se na DVD-RAM médiu střídají klasické hory doly a místa hladká, kde jsou jen vypálené pity. Pity se jinak vypalují jak do drážky, tak i na vyvýšená místa. Takto se ukládají data. Informace o tom, co se kde nachází - adresace, je pak na oněch hladkých místech. To je také jeden z důvodů, proč DVD-RAM není kompatibilní s klasickými DVD. Navíc drážka je mírně zvlněná. To je prý proto, že se tak lépe předchází malým defektům, což při takto hustém záznamu není vůbec od věci. Nejlépe to asi opět podá obrázek.

Rovněž složení DVD-RAM je oproti CD-R/RW poněkud jiné. Jako záznamová vrstva slouží GeTeSb₂Te₃Sb, na rozdíl třeba od CD-RW nebo DVD+RW, kde to je sloučenina stříbra, teluru, antimonu a india. U DVD si také můžete povšimnout, že odrazivá vrstva se nenachází zcela na okraji média, ale je zalita v polykarbonátu. Tím je zaručena vyšší ochrana DVD, ale také jsou tím pádem kladeny daleko vyšší nároky na technologii výroby.

První DVD-RAM rekordérem se stal Panasonic LF-D101 (a dále pak třeba Hitachi GF-1050 nebo Toshiba SD-W1101). Zatím posledním modelem je Panasonic LF-D321JD.