Kdo by si myslel, že předchozí stranou by to mohlo skončit, ten se spletl. Technologie LabelTag totiž skýtá pár zajímavostí, které je podle nás dobré zmínit. Na prvním místě je to čitelnost takového média. Možná vás to už v průběhu sledování recenze napadlo v době, kdy jste se dozvěděli, že LabelTag je vlastně další datová session. Dá se taková session přečíst? Dostaneme přečtením takové session „image obrázku“?

Věc se má tak, že LabelTag session se přečíst nedá, tedy alespoň ne celá. K tomu, abychom pochopili, proč tomu tak je, jsme si „vypůjčili“ obrázek z Wikipedie, který základní princip umístění štítku na médiu popisuje:

Session, která obsahuje nějaká „užitečná“ data, je má uložena v nějakém souborovém formátu. Na CD/DVD to je nejčastěji ISO9660/Joliet a podobně, případně UDF, přičemž tyto formáty lze i kombinovat, aby operační systém, který jeden (nebo více) z nich nezná, měl k dispozici další, který pochopí. Políčko File System na obrázku představuje jakousi tabulku souborů, která se skládá z jejich názvů a dalších údajů, ale především informací o jejich fyzickém umístění na médiu. Těch tabulek může být více, podle počtu použitých souborových systémů. Za samotnými tabulkami následují fyzicky soubory nahrané jeden za druhým (některé souborové formáty umožňují i fragmentaci, takže mohou být soubory „zpřetrhané“, ale to je teď jedno). Session je uzavřena Lead-outem.

Pokud nahrajeme na disk další datovou session a chceme, aby byly vidět i soubory z předchozí session, musí tabulka souborů v souborovém systému obsahovat i odkazy na soubory umístěné fyzicky v předchozí(ch) session. Pak typicky obsahuje i odkazy na soubory ve vlastní session. LabelTag session má však místo souborů viditelný obrázek. Tato oblast je pro mechaniku nečitelná, protože skutečně neobsahuje datovou strukturu, ale sled vypálených a nevypálených oblastí tak, aby to dalo dohromady obrázek (v datové struktuře nikdy nejsou takové díry, aby mohla být nějaká oblast viditelně nevypálená). Tam, kde je umístěn viditelný obrázek, by se nemělo vůbec nutit mechaniku číst, pro ni je to zkrátka nečitelná oblast, změť, kterou mechanika není schopna převést na smysluplná data. Za obrázkem už pak následuje opět oblast, která je pro mechaniku čitelná, aby existovalo v případě potřeby nastavení se na konec stopy místo, které si může mechanika osahat. Proto je každý LabelTag štítek na vnější straně ukončen viditelnou kružnicí (pokud je text inverzní, kružnice s ním splývá). Je to trochu zjednodušeně řečené, ale základem je závěr: LabelTag obrázek nelze z disku přečíst, protože oblast, kde je obrázek umístěn, je pro mechaniku nečitelná. To ovšem může způsobovat problémy programům, které mají z nějakého důvodu snahu číst médium celé od začátku až do konce, jako je třeba program na testování kvality vypálených médií.

Technologie LabelTag by se při troše fantazie dala použít i jako taková primitivní ochrana proti kopírování, kdy by si aplikace hlídala na médiu přítomnost LabelTag štítku coby nečitelné oblasti. Faktem je, že už to někoho napadlo a na technologii LabelTag skutečně ochranu proti kopírování postavil, i když ne přímo v tom smyslu, který jsme uvedli. Jde o rakouskou firmu X-net, která LabelTag používá jako viditelný „vodoznak“ – podobně jako Microsoft na originálních nosičích hologram.

Počítá se s tím, že patřičně vypálený obrázek nejde dost dobře přečíst, ani naskenovat – chová se skutečně tak trochu jako hologram, takže by se i špatně napodoboval, kdyby někdo LabelTag mechaniku měl. X-net k tomu používá modifikovanou mechaniku „LiteOn iHAS220-dotC“, kde „dotC“ je název belgické firmy, která pro tyto účely LiteOn mechaniky upravuje (jedna z úprav spočívá i v úplném vysunutí plotny, aby bylo možné používat robotické vkládání médií, které pak nezavazuje o čelo samotné mechaniky).

Možná to s možnou ochranou nějak souvisí, možná ne, ale na LabelTag štítcích jsme nalezli něco, co se nám nejprve zdálo jako jakýsi kaz, ale při bližším ohledání to spíše připomíná čárkový kód. Co to ve skutečnosti je (jestli nějaký blíže nespecifikovaný kód pro identifikaci čehosi, nebo je to opravdu jen nějaká vada), to nevíme, ale je to na každém LabelTag štítku a vždy na relativně stejném místě. Taky by to mohla být jakási „kalibrační LabelTag zóna“, ale to pořád jen hádáme.

 

Jako poslední věc zmíníme způsob kreslení. Zatímco u původního Disc T@2 z Yamahy F1 jsme nabyli dojmu, že rastr je definován spíše „obloukovitými body“, …

… u novějšího LabelFlash/Disc T@2 už spíše než jednotlivé kružnice uvidíme body rastru do mechaniky poslaného (níže si všimněte, že i vnější kruhový okraj tisku je „zubatý“).

LabelTag se shodou okolností vrací k původnímu stylu.

Na obrázku vidíte rozdíl mezi Disc T@2/LabelFlash (horní pruh) a LabelTag (spodní pruh), doporučujeme si to zvětšit. Na okrajích písmen z LabelFlash tisku vidíte, že zuby neodpovídají kruhovému způsobu tisku, naopak LabelTag má svislé a „kruhorovné“ hrany písmen ostré. Je to dáno tím, co se do mechaniky posílá, zatímco LabelFlash se musí „přerastrovat“ na kruh, do LabelTagu se posílá „obdélníkový“ rastr a mechanika si ho ohne sama.

Níže vidíte obrázek ~debug.bmp (převedený pro účely zobrazení na PNG), který jsme odchytili ve fázi mezi vypalováním dat a vypalováním LabelTag štítku. Nabízíme i odkaz na verzi v původním rozlišení (náš redakční systém obrázky zmenšuje do max. 1 600 bodů na šířku).

Pro názornost tu máme i zvetšení stěžejní části (obrázek a znaky), kde již snadno zpozorujete způsob tvorby bitmapy z obrázku (černé a bílé body) a také nechtěné vloudění se vyhlazení ClearType (barevné okraje textu):

Ze způsobu sestavení obrázku je jasné, že LabelTag neudělá tak hezké „odstíny šedé“, jako umí LabelFlash/Disc T@2. Ono to ale moc nevadí, protože jsou beztak ne příliš dobře viditelné, naopak lepší viditelnosti spíše prospívá co největší kontrast, tedy buď je daný bod vypálený, nebo ne. To je naopak dobré pro pěkně ostré svislé a vodorovné hrany.

Pro názornost ještě uvádíme vlevo tvorbu odstínů u Disc T@2 a vpravo LabelTag. Disc T@2/LabelFlash to dělá zjednodušeně řečeno „silou laseru“, zatímco LabelTag „něco mezi bílou a černou“ dělá „hustotou teček“ (i když se nedá spolehlivě říci, zda je to skutečně vlastnost LabelTag technologie, nebo je to dáno jen softwarem, který vytváří čistě bitmapu; na druhou stranu je možné, že i Disc T@2 dělá odstíny „hustotou teček“, v takovém případě jsou ale tak husté, že to nejsme schopni ničím rozeznat):

 

Jen ještě trochu nesouvisle dodejme, že LabelTag také funguje s vypálenými Audio CD. Pochopitelně musíte Audio CD nejprve vypálit a nechat otevřenou další session, do ní pak vypálíte štítek a CD je uzavřeno. Jakmile je CD uzavřené, LabelTag štítek dopálit nejde (to platí pro každé médium, i DVD). Blu-ray média pochopitelně podporována nejsou, LiteOn iHAS524 s Blu-ray médii vůbec pracovat neumí. Teoreticky by neměl být ale problém implementovat kreslení i na Blu-ray média do datové vrstvy, jen by to trvalo déle a osobně bychom to považovali za „plýtvání poměrně drahou plochou“ ;-).