Historii osobních počítačů zpestřila celá řada nových myšlenek, jak vylepšit chlazení procesorů, ale jen málo z nich se uchytilo a alespoň do náhrady lepší myšlenkou se dokázalo udržet na trhu. Hliníkové pasivy nahradily menší pasivy s ventilátorky, dalším trendem bylo zvyšování průměru ventilátoru, aby mohly klesnou otáčky (první optimalizace pro snižování hlučnosti), záhy přibyla regulace otáček (různým způsobem implementovaná), zavedení měděných pasivů, následně (v objemech výroby) překonané z hlediska poměru cena / chladící výkon měděnými jádry nebo měděnými základnami v rámci hliníkového pasivu. Pak dorazily heatpipes, ale ještě než se s nimi výrobci naučili pracovat tak, aby mělo jejich nasazení smysl, se na jistou dobu staly populární vějíře z tenkého měděného plechu, které chladily výborně, ale zprvu byly až obscénně drahé. Záhy došlo na vodní chlazení, ale to se nikdy nestalo úplným mainstreamem.

Nyní německá společnost Wieland připravila cosi, co na první pohled vypadá jako vodní chladič, ale chybí čerpadlo. Nechybí pouze vizuálně, jako na některých produktech, které je mají integrované v radiátoru nebo v procesorovém bloku, ale chybí úplně. Chladič totiž funguje na principu označovaném jako thermosyphon (či thermosiphon), což je poměrně široký a nejednoznačně definovaný termín. Obecně označuje řešení postavené na bázi přirozené konvekce (šíření tepla prouděním), ale v praxi se používá i pro řešení využívající navíc také změnu skupenství (heatpipes). Wieland se zatím nepochlubil, zda jeho chladič funguje na bázi konvekce kapaliny, nebo dochází i ke změně stavu, odpařování a kondenzaci (v takovém případě by šlo de facto o zvětšenou heatpipe).

Overclocker der8auer, který získal možnost prototyp vyzkoušet, otestoval, že to opravdu funguje (rozebírat ho nemohl, takže zatím nevíme, jestli uvnitř dochází k odpařování nebo ne). Pokusil se i o srovnání s vodním chladičem, ale bohužel neměl po ruce srovnatelný 240mm produkt, takže improvizoval použití 360mm, kde jeden z ventilátorů odstranil a část radiátoru překryl izolepou, aby tak ±simuloval 240mm vodníka.

Krom toho, že chladič Wieland funguje, ověřil, že teploty jsou o něco vyšší než u klasického vodního řešení. To však není překvapivé, neboť prototyp zjevně nebyl navržen pro dosažení maximálního možného chladícího výkonu, ale pro ověření funkčnosti principu a nejspíš hlavně k prezentaci myšlenky.

V první řadě totiž tento prototyp nevyužívá měď, blok přiléhající na procesor je podle všeho čistě hliníkový. Dále lze poukázat na skutečnost, že vodnímu chladiči (se kterým bylo srovnáváno) zůstal 360mm radiátor, který byl sice částečně přelepený „na rozměry 240mm“, ale větší tepelná kapacita mu zkrátka zůstane a 15minutové předehřátí (použité v tomto testu) nemusí stačit k jejímu kompletnímu vyčerpání. Der8auer upozornil (nakonec i další weby a uživatelé) upozornili na další prvky, které by bylo možné oproti prototypu vylepšit.

Myšlenka se tedy jeví jako dobrá, řešení funguje a je použitelné. Nyní záleží hlavně na tom, zda bude vůle a finance dotáhnout ji do stavu, ve kterém bude dostatečně uživatelsky zajímavá na to, aby se vyplatila sériová výroba a ceny mohly být nastaveny tak, aby byly na jedné straně akceptovatelné a na straně druhé z nich bylo možné financovat další vývoj.

Závěrem lze zmínit existenci chladiče IceGiant, který vstoupil do prodeje před asi třemi lety a který též využívá podobný princip. Jeho asi nejzásadnější nevýhodou (pomineme-li rozměry a hmotnost) je skutečnost, že blok a radiátor jsou spojeny pevně, takže v podstatě nepřináší zásadnější výhodu oproti řešení na bázi heatpipe (kde je rovněž blok a radiátor pevně spojen).