Windows NT

Než se začneme bavit o Windows 2000, musíme se podívat do minulosti. V té však není před Windows 2000 ani Windows 98 a dokonce ani Windows Me, o nichž si budeme povídat později. Před Windows 2000 je totiž řada NT, jejíž první verze však není číslována jako „1.0“, první „eNTýčka“ byly Windows NT 3.1 a spatřily světlo světa 27. července roku 1993, tedy rok po původních Windows 3.1. Zatímco Windows 3.0 a 3.1 byly systémy 16bitové s volitelnou nadstavbou Win32s (pomineme-li fakt, že to byly spíše „aplikace“, které se spouštěly až po zavedení skutečného operačního systému, tedy MS-DOSu), Windows NT 3.1 byl systém 32bitový od počátku a položil základy plnohodnotného Win32 API. Windows NT (tak se jim zpočátku říkalo, tedy bez čísla verze) byly kompilovány nejen pro x86 procesory (architektura IA-32), ale také pro procesory MIPS a Alpha. Poprvé také vyšel systém Windows v serverové verzi a objevovaly se i Service Packy. Původní Windows NT 3.1 měly celkem tři.

Windows NT 3.1 byly další rok nahrazeny Windows NT 3.5, což už bylo děleno na klientskou a serverovou verzi i názvem, kde se vyskytovala slova „Workstation“ a „Server“ (server z Windows NT 3.1 se jmenoval „Windows NT Advanced Server“, zatímco klientská verze byla prostě „Windows NT“). Byla to až tato verze, která vnesla do podvědomí uživatelů pojem „NT“ (samotná zkratka „NT“ znamenala „New Technology“). O rok později (1995) pak vyšla verze NT 3.51 (ta dostala dokonce pět Service Packů), která vyšla poprvé také pro procesory PowerPC a měla Win32 API již poměrně dost kompatibilní s tím, které pak bylo ve Windows 95 (přišly o tři měsíce později), takže poměrně dost aplikací psaných pro Windows 95 běhalo i na Windows NT 3.51. Pro tento systém také vytvořil Microsoft několik testovacích verzí nového rozhraní, které ale bylo implementováno až ve Windows 95, z NT verzí pak v té asi nejznámější: Windows NT 4.0.

Systém Windows NT 4.0 měl být něčím jako „profi verzí“ k systému Windows 95. Vyšel rok po Windows 95 (koncem léta 1996) a zahrnoval stejné grafické prostředí i spoustu aplikací jako Windows 95 s tím, že samotné grafické rozhraní (GUI) bylo pro zvýšení svižnosti zakomponováno přímo do jádra systému. Zatímco však do Windows 95 přidal později Microsoft i podporu USB, do Windows NT ji nepřidal (existovala pouze specifická řešení třetích stran). Windows NT také postrádaly Direct3D, i když už od výroby měly DirectX 2.0 a se Service Packem 3 dostaly DirectX 3 (poslední oficiální verzí DirectX pro Windows NT 4.0 byla trojka, neoficiálně se dala splašit i pětka). Systém Windows NT 4.0 také proslavil pojem „Service Pack“, jichž pro NT 4.0 vyšlo celkem sedm. Poslední se ale nejmenoval SP7, ale SP6a a byl v podstatě „rollup“ aktualizací k samotnému SP6. Service Pack 7 byl sice v plánu, ale Microsoft jej nakonec nevydal.

Windows 2000

Dostáváme se k Windows 2000, což byl první systém, který skloubil stabilitu Windows NT a uživatelskou přívětivost Windows 9x. „NTčka“ konečně dostávají podporu Plug'n'Play, ACPI, WDM, USB, Direct3D (ve Windows 2000 bylo od začátku DirectX 7) a dokonce i FAT32 (v „DOS-based“ řadě Windows přišla podpora FAT32 spolu s Windows 95 OSR2). V limitované edici (skutečně měla v názvu „Limited Edition“) vychází také 64bitová verze pro procesory Intel Itanium (architektura IA-64), pochopitelně coby serverová verze (ty byly nakonec celkem tři: Server, Advanced Server a Datacenter Server, přičemž IA-64 varianta vyšla pro poslední dvě jmenované verze). Naopak nevyšla verze pro procesory MIPS, Alpha a ani PowerPC.

Service Packů pro Windows 2000 vyšlo méně než pro Windows NT 4.0, celkem čtyři plus jeden Rollup Update, který nahradil také plánovaný, avšak nakonec nevydaný Service Pack 5. Není bez zajímavosti, že definitivní podpora Windows 2000 skončila teprve letos 13. července. A protože poslední podporovanou verzí DirectX na Windows 2000 je verze DirectX 9.0c, lze na Windows 2000 hrát spoustu her, i když na druhou stranu je i spousta takových, které na Windows 2000 neběhají, zatímco na Windows XP už ano.

Možná vás budou zajímat také systémové nároky. Pak vězte, že systém Windows 2000 potřeboval alespoň Pentium na 133 MHz, 32 MB paměti a 650 MB místa na disku. Protože systém Windows 2000 neuměl rozpoznávat jednotlivé procesory a protože klientská verze Windows 2000 podporovala pouze dva (bylo to omezení umělé), nešlo využívat na Windows 2000 Professional čtyřjádrové a vícejádrové procesory (tedy šlo, ale pouze dvě jádra).

Windows XP

Za Windows XP se asi bude Microsoft hodně dlouho nenávidět. Jde o systém se zatím největší trvanlivostí a s tím související oblibou mezi uživateli, a to i přes skutečnost, že jde o první systém Windows vybavený aktivační technologií, která byla později rozšířena i o část čas od času sledující, zda není systém provozován nelegálně. Dodnes, kdy už vyšly dvě další verze, je systém Windows XP nejpoužívanějším operačním systémem na světě a ještě nějaký čas tomu bude. Za úspěchem Windows XP stojí dvě věci. Jednak neustálé oddalování dalšího systému, který nakonec vyústil v poměrně velký propadák jménem Windows Vista, a v neposlední řadě také Service Pack 2 pro Windows XP, mnozí hovoří jako o aktualizaci, která mohla být klidně prodávána jako další verze operačního systému Windows.

Jenže tak se nestalo a SP2 pro Windows XP vyšel „jen“ jako SP2, přestože přinesl do systému mnoho nového. Především dramaticky zvýšil bezpečnost výrazným vylepšením firewallu (tím ovšem nadělal Microsoft ve firmách administrátorům spoustu práce, protože firewall byl ve výchozím stavu po instalaci Service Packu 2 zapnutý), zavedením centra zabezpečení, které komunikovalo s antiviry, a konečně podporou hardwarové funkce „NX-bitu“ v procesorech, která (ať už se jmenovala jakkoli) zamezovala spouštění kódu v části paměti určené pro data, čímž nastavila nohu nemalému množství breberek. Service Pack 3 pro Windows XP už pak byl jen završením v podobě souhrnného balíku všech do té doby vydaných záplat, jichž skutečně nebylo málo (spolu s opravami, které Microsoft dodával jen na požádání, jich bylo tolik, že kdyby je uživatel na počítač nainstaloval všechny, aktualizační mechanizmus by se zhroutil a přestal by mít přehled o tom, co nainstalováno už má a co ne). Považujeme za zajímavé připomenout, že podpora pro Windows XP se SP2 vypršela ve stejný den jako podpora pro Windows 2000.

Systém Windows XP vyšel v mnoha odnožích, kromě jedné, a to je serverová. Na trhu byly Windows XP Home Edition, Windows XP Professional, dále Media Center Edition, Tablet PC Edition a později se přidala i očesaná verze Windows XP Starter Edition, která se prodávala jen v některých oblastech (ta byla dokonce tak očesaná, že srazila podporu maximálního množství paměti na pouhých 512 MB, což bylo tak akorát na svižný provoz samotného systému a velmi malého množství jednoduchých aplikací). Jedna ze zajímavých a poměrně málo známých edicí je Windows Fundamentals for Legacy PCs, zkráceně Windows FLP. Ta měla být náhradou za Windows 98 pro starší PC, nicméně minimální požadavky na běh se nelišily od tradiční verze Windows XP, takže systém nebylo možné rozchodit na počítačích s procesorem 486 a starším. Každopádně se jednalo o verzi určenou pouze pro zákazníky s uzavřenou smlouvou Microsoft Software Assurance, tato verze postrádala dokonce i v plné instalaci některé komponenty jinak obsažené v plné verzi (např. Outlook Express, možnost připojit se vzdáleně na plochu, kompatibilitu se staršími systémy při spouštění aplikací a další). WinFLP (stejně jako Windows XP) dostaly Service Pack 3 (i SP2), ale odlišný od klasického Service Packu a později.

64bitové verze Windows XP

Serverová edice, jak již bylo řečeno, na bázi Windows XP nevyšla. Windows Server 2003 je totiž pro Windows XP něco jako Windows NT 3.51 pro Windows NT 3.5. Zkrátka šlo v číslování o další verzi (Windows XP byly prakticky „Windows NT 5.1“, zatímco Windows Server 2003 byl jakoby „Windows NT 5.2“, pro pořádek Windows 2000 byly „Windows NT 5.0“ a původně se dokonce uvažovalo o tom, že se tak budou ve finále jmenovat).

Z Windows Serveru 2003 však vznikla klientská verze, dokonce dvě. Obě 64bitové a obě se jmenovaly Windows XP, přestože jedna z nich byla založena na jiném kódu než původní Windows XP. Jedna byla určená pro procesory Intel Itanium (tedy architekturu IA-64) a druhá pro x86-kompatibilní procesory se 64bitovým rozšířením (tedy architekturu x64).

Verze Windows XP pro procesory Intel Itanium byly však také dvě. Jedna se jmenovala Windows XP 64-Bit Edition for Itanium systems, Version 2002 a byla postavena na stejném kódu jako původní Windows XP (také vyšla ve stejnou dobu jako původní Windows XP). Druhá nesla jméno kratší, Windows XP 64-Bit Edition, Version 2003. Ta byla postavena už na kódu Windows Serveru 2003. Podpora obou verzí je nicméně dávno minulostí, skončila v červenci roku 2005. Naproti tomu Windows XP Professional x64 Edition (původním „šíleným“ jménem „Windows XP 64-Bit Edition for x86 Extended systems“) je dodnes podporována a díky stejnému kódu, jako má Windows Server 2003 (přesněji vychází z kódu Windows Serveru 2003 se SP1), je v lecčems zajímavá, jako je třeba novější a stabilnější jádro.

Přečtěte si také: Athlon 64 3200+, FX-51 a naše zkušenosti s 64bitovými Windows XP

Je samozřejmě dobré zmínit, že Windows XP x64 není verzí běžně dostupnou, dodávala se pouze jako OEM některým vybraným velkým partnerům a pak také pro firemní zákazníky s patřičnými smlouvami. Je však (teoreticky) možné ji díky podmínkám downgradu z novějších systémů používat právě coby „downgrade“ např. z Windows Vista. Pro našince z řad běžných uživatelů má pak určitou nevýhodu, že není lokalizována do češtiny a pokusy napasovat na ni český MUI balíček z Windows Serveru 2003 končí v lepším případě překladem jen některých částí (spousta běžně užívaných věcí zůstane nepřeložena) a v horším to třeba nepochopí aktualizace a odmítnou se nainstalovat. Někdy se za nevýhodu Windows XP x64 považuje i nutnost používat 64bitové ovladače, s tím však ve většině běžných případů nebývá problém a ovladače dostupné jsou. Daleko větší nevýhodou je nemožnost provozovat 16bitové aplikace, neboť zde zcela chybí NTVDM (NT Virtual DOS Machine), podpora pro běh 32bitových aplikací pochopitelně díky vrstvě WOW64 (Windows-on-Windows 64-bit) nechybí (a dlužno dodat, že je naprosto bez problémů použitelná s drtivou většinou aplikací).

Možná se sluší zmínit, že WOW64, ačkoli se pro aplikace tváří stejně, funguje úplně jinak na Itaniích a na x86 procesorech se 64bitovým rozšířením (x64). Itania totiž nejsou schopny běhu x86 instrukcí (první Itania to sice uměly, ale vpravdě bídně, zhruba na úrovni 400MHz procesoru, do novějších už to Intel vůbec nedává), takže zde WOW64 pracuje skutečně jako emulátor x86, zatímco na x64 procesoru (ač stále hovoříme o „emulační vrstvě“) dochází pouze k přepnutí do 32bitového režimu a procesor tak vykonává instrukce nativně, ke zpomalení v mnohých případech prakticky nedochází, nebo je téměř neznatelné.

Další zajímavostí x64 Windows je, že aplikace, které jsou přeloženy v Microsoft Visual C++ s parametrem /LARGEADDRESSAWARE nebo ekvivalentním způsobem (jinými slovy mají v hlavičce příznak IMAGE_FILE_LARGE_ADDRESS_AWARE), mohou pod x64 verzí Windows (Windows XP x64 nevyjímaje) dostat celé 4 GB virtuální paměti. 32bitové Windows XP jim v takovém případě dají jen max. 3 GB, a to v situaci, že je systém spuštěn s parametrem /3GB v souboru boot.ini. Jinak za normálních okolností dostane aplikace v obou systémech 2GB prostor. Ale to už hodně odbočujeme, nicméně je dobré to vědět, platí to i pro novější x64 verze Windows.

Zkrátka a dobře s Windows XP přišly první pořádné snahy o 64bitový systém běžící na x86 procesorech s x64 rozšířením (tedy x64). Novější systémy Windows pak vnášejí do povědomí uživatelů pojem x64 o trochu více, protože jsou jednak běžně dostupné na trhu a pochopitelně jsou také lokalizované do spousty jazyků. To však nedělá z Windows XP x64 nějaký méněcenný systém, naopak, jde o systém velice podařený, stabilní a velmi robustní. Skoro bychom řekli, že jde o systém tak dobrý, až má možná Microsoft strach, že by jej uživatelé mohli chtít používat ;-).