Měřicí přístroje

Multimetr FK Technics FK64L+o něco méně šuntovní čínské sondy

• pro měření napětí a teploty, od verze 1.2 měřeno napětí na konektoru ATX, kde získáme napětí ponížené o ztrátu na vodičích (sníží se tak sice naměřená účinnost, ovšem získáme napětí, které má reálně k dispozici zátěž, a ne napětí na konektorech naprázdno)
• chyba +-0,5 % z naměřené hodnoty napětí a +-1 digit (nejmenší jednotka na displeji, pro náš rozsah tak +-0,02 V)
• chyba +-1 % z naměřené hodnoty teploty +-3 digity

Klešťový ampermetr UNI-T UT210E

• měření proudů
• chyba +-2 % a +- 3 až 8 digitů, lépe nastavené intervaly (2 A / 20 A / 100 A)
• pro zpřesnění se snažím vodiče smyčkou promotat vícekrát, dovolí-li to jejich délka a uspořádání

Wattmetr SilverCrest PM334-FR

• měření příkonu a účiníku
• rozlišení 0,5 W
• chyba +- 1 % +1 W

Osciloskop Rigol DS2072

• měření zvlnění pasivní sondou
• rozsah do 70 MHz (použit omezovač na 20 MHz)
• reálná rychlost 2 GSa/s, 50000 wfms/s, paměť 14 Mpts

Metodika a měření

Samotné měření probíhá vždy cca 10-15 minut na každou zátěž, s výjimkou větve +5 V SB, kde je to obvykle jen několik desítek sekund (tou dobou nemám zapnuté chladicí ventilátory, ovšem rezistory stále značně pečou). Kombinovanou zátěž vždy nejprve nastavím a zhruba odměřím, následně odměřím hodnoty zvlnění. Mezitím se zdroj i zátěž zahřejí na stabilní teploty, následuje tak konečné přeměření napětí a proudu. Snímky z osciloskopu jsou pořizovány v nativním rozlišení pomocí aplikace Rigol UltraVision Utilities.

Pro jednoduchost jsou výsledky vždy nejprve shrnuty do tabulky a pak ještě rozebrány. Zeleně jsou označené hodnoty, které splňují normu ATX, červeně ty, které ji nesplňují (po změně RS bohužel nejsou styly tabulky funkční, snad časem). Minimem pro všechny zdroje je nulový výskyt červených hodnot (tolerovat můžeme nanejvýš hodnoty zvlnění či napětí mimo specifikace při nulové zátěži, ale to by se u dobrého zdroje také stávat nemělo). Pokud zdroj nesplňuje normu ATX, neměl by být vůbec na trhu. Procentuální zátěž je jen orientační, důležité jsou pak hodnoty napětí a proudu, resp. vypočtená hodnota výstupního výkonu dle toho, jaké kroky mi zátěž dovolila.

Pro vytvoření jakéhosi přehledu účinností volím testování v několika zátěžových režimech, přibližně se kombinovaně rovnající 20 %, 40 %, 60 %, 80 % a 100 % výstupního výkonu. Dále (když to bude možné) zkouším zdroje přetížit a zjistit, zda a jak funguje ochrana proti přetížení. Nemohou chybět i zátěže typu crossload, tedy zatížení jedné jediné větve a sledování, co budou provádět větve ostatní a zda zůstanou v mantinelech normy ATX (opět samozřejmě když to bude možné a bude to mít smysl).

Norma ATX samotná specifikuje řízení napětí v hodnotách +- 5 % nominálu pro pozitivní hodnoty a +-10 % pro negativní, tedy:

• 3,135-3,465 V
• 4,75-5,25 V
• 11,4-12,6 V
• -13,2 V až -10,8 V

Zvlnění a šum se pak musí vejít do 50 mV pro menší napětí a 120 mV pro vyšší napětí (peak to peak).