Chat s představitelem Mirka Toužimského Pepou Navrátilem

V rozhovoru (chatu) s diváky z 10. března představitel Mirka Pepa Navrátil na otázku „Co se bude dít, když jsi utekl před policií?“ odpověděl „Nech se překvapit :D.“ (seriál se točí dva měsíce dopředu, takže je jasné, že si téma „pirátství“ ještě v budoucnu diváci tohoto „spolehlivého měřítka současné normalizace“, jak o seriálu Ulice hovoří původní článek na Pirátských novinách, užijí).

Z uvedeného rozhovoru je možná ještě dobré zmínit několik otázek týkajících se „pirátství“, neboť je jasné, že na ně během chatu s představitelem „sígra Mirka“ muselo dojít. Názor si udělejte sami, předkládáme vám je včetně smajlíků, které mohou lehce měnit význam slov, i když je Pepa Navrátil používá skoro za každou odpovědí):

Otázka: „Bereš si ze seriálu nějaké ponaučení ? :)“

Odpověď: „Nikdy nestahuj a neprodávej filmy! :D“

Otázka: „V reálu si filmy stahuješ taky?“

Odpověď: „Vzhledem k tomu, že existuje možnost zhlédnout si filmy online, tak ne.“

Postupný přechod k závěru

Seriál se pak s dlouhými odmlkami nenápadně (téměř podprahově) vrací k propagandě lži „kopírování je krádež“. V 1954. dílu na přelomu 29. minuty dojde na chodbě školy mezi učitelem a Annou Liškovou k rozhovoru o vyšetřovatelem navržené „očistné akci“ ve formě divadelního představení, v němž učitel říká: „Já bych to viděl tak, že Franta normálně bude pirát, bude jezdit po moři, jo, šátek, šavle, všechno, bude přepadávat lodě, ale místo zlata bude krást software a filmy“. Bez ohledu na to, že je bezprostředně poté nápad zlehčován, dochází k jeho postupné realizaci, když se v dílu č. 1961 scéna vrací k nácviku zmíněného divadelního představení slovy učitele: „Takže … třetí obraz začíná přepadením lodi převážející DVDčka…“. Mezitím v 1956. dílu v čase 18:07 Bedřich říká Frantovi: „Ty jsi zapomněl na ten průšvih s kradenejma filmama?“

Tvůrci seriálu se nejen rozhodli tvrdit, že kopírování je krádež. Oni tomu pravděpodobně i věří a demonstrují toto neskrývanou snahou přirovnat kopírování ke krádežím fyzických médií. Nacvičovaná scéna je mimózní i z toho důvodu, že v seriálu byl jedinou skutečně nedovolenou odhalenou činností prodej takto získaných kopií audiovizuálních děl. Bohužel, ani toto ve skutečnosti není krádež. Je to jen parazitování na cizí práci bez dodatečně vymyšleného a do legislativy prolobbovaného „práva“ na takovém parazitování.

Závěr příběhu (alespoň prozatím)

Je až s podivem, že v divadelní scénce, kterou nakonec skupinka v 1963. dílu zrealizovala coby „očistnou akci“, dostal Franta (resp. jeho představitel) za úkol říci na závěr větu, kterou doslova trefil hlavičku hřebíčku celé problematiky: „Přiznávám se ke svým činům, přiznávám, že jsem byl pirátem a velice toho lituji. Kdyby to bylo možné, všechny filmy bych vrátil.“

Pointa je právě v tom, že to možné není, protože žádný film nebyl ukraden. Kopírování totiž není krádež, i když se to kombajnmiliónkrát zopakuje.

Náš závěr

Dalšího utrpení při analýze dalších dílů jsme se dobrovolně ušetřili, protože jde o seriál nekonečný a my jsme usoudili, že ve světlém okamžiku (tedy v tom nejlepším) by bylo dobré přestat. Přesto bychom si dovolili udělit scénáristům za zpracování prvku „pirátství“ v tomto seriálu naše čtvrté ocenění (on by si ho ve skutečnosti zasloužil celý seriál Ulice, doteď nechápeme, jak to může někdo se zájmem sledovat), ale my to hodnotíme pouze z pohledu „lidí od IT“ (raději vůbec nebudeme rozebírat další zajímavou „reklamu na sčítání lidu“, kterou jsme v seriálu také letmo zahlédli).

Za zpracování příběhu s problematikou „pirátství“ v seriálu Ulice