1947. díl

8:00

B: „Ty, Lucko…“

L: „No?“

B: „…mě tak napadlo… jestli na toho Frantu musíme bejt tak přísný.“

L: „Co prosim?“

B: „No, dyť on má vlastně prázdniny a podívej, on pomáhá v pekárně, potom po nocích točí, pak dohání školu.“

L: „Aha, … a krade s kamarádem z internetu filmy.“

B: „Stejně já si myslim, že on to tak nebral jako krádež, on podle mě vůbec netušil, jako co z toho může bejt.“

L: „No nicméně výsledek je stejnej, největší průšvih mám já.“

Jsme svědky neskrývané snahy divákovi vgravírovat do hlavy nepravdivou větu „stahování je krádež“ tak, aby divák odcházel s přesvědčením, že jde o nezvratnou pravdu. Není to poprvé, ani naposledy, co se pokouší zábavní průmysl vtlouct tyto klíny veřejnosti do hlavy.

V další části příběhu se dozvídáme, kolik to vlastně bude stát.

34:13

B: „Ahoj“

L: „Nazdar.“ (ukazuje USB flash paměť) „Tak tohleto je všechno, co mi vrátili z mýho počítače.“

B: „A počkej, jak to?“

L: „Takto.“ (odhazuje flashku) „Kvůli blbosti tvýho syna a toho sígra mi zabavili počítač.“

B: „A copak oni ti ho můžou vzít?“

L: „No … je to divný, ale jo. Jako náhradu škody. A to není všechno. Musím zaplatit 80 tisíc za software. A tebe, miláčku, čeká o hodně větší pokuta.“

B: „Jako … ještě větší než vosumdesát tisíc??!!“

L: „Mnó… je to blbý, ale bohužel na pokutách nešetří.“

F: „Tak … já asi pudu k sobě, jo?“

B: „Jo, běž, my to tady nějak vyřešíme.“

L: „My to tady nějak vyřešíme? My to vyřešíme tak, že to zaplatíme!“

B: „Teda, takový peníze, jak je to možný?“

L: „No je to tak, no… když Franta vzal všechno na sebe, tak Mireček zůstal v pohodě. Jo, a ten vyšetřovatel říkal, že ti bude taky volat. Chce s tebou pochopitelně taky mluvit. Tak se na to připrav.“

B: „Proboha živýho, vždyť jsou to ještě kluci…“

L: „Kluci? Tak ten hajzlik, myslim tím jako Mirek, tak ten rozhodně jako kluk se nechoval. Víš, co udělal? Víš, co mi řekli? Že všechny ty stažený a namnožený filmy ve velkým prodával. A Franta mu nejspíš pomáhal. A pak ho v tom Mireček nechal, grázl. Ale tak jestli chceš, tak si ho můžeš hájit, samozřejmě, klidně. No já ne. Já k tomu nemám sebemenší důvod, naopak, mám 80 tisíc důvodů, proč ho nesnášet, sígra pitomýho.“

Pokud pomineme dva hlavní průšvihy, kterými jsou nelegální prodej audiovizuálních děl a nelegální užívání softwaru, pak tu máme zajímavý prvek: policie zabavila počítač jako náhradu škody. Neměl by o vině a trestu rozhodovat spíše soud?

Hned v dalším dílu příběh pokračuje tím, že Franta nehodlá Mirka coby svého kamaráda prásknout, přestože to byl právě Mirek, kdo si jako jeden ze dvou postav v tomto příběhu počínal nelegálně (druhá byla Lucie, která se přiznala k nelegálnímu užívání účetního softwaru).

1948. díl

4:00

B: „Hele, Franto, tohle fakt není legrace. … Slyšel jsi včera Lucii, ne? Čeká nás pěkně mastná pokuta.“

F: „Už jsem říkal, že na to dám celej svůj honorář.“

B: „Ale to ti stačit nebude, hochu! … Podívej se, ten vyšetřovatel s námi chce … zase mluvit. Takže bys mu měl říct všechno. Když budeš Mirka krejt, tak celá vina zůstane jenom na tobě.“

F: „Já už jsem mu řek všechno. … Občas jsme si stáhli pár filmů. A co s nima potom dál Mirek dělal, to nevim.“

B: „Ale těch filmů byla spousta, prej desítky.“

F: „Nevim.“

B: „Sakra neštvi mě, Franto, jak nevím?“

F: „Já tě nechci štvát. … Musím jít do pekárny.“

B: „Franto, nebuď hloupej. Stahovali jste ty filmy spolu?“

F: „Jo, spolu.“

B: „No tak proč chceš nechat celou vinu jenom na sebe?! Když Mirek všechno zatlouk?“

F: „Musim jít.“

B: „Tady máš klíče.“

F: „Ahoj.“

B: „Čau.“

L: (vchází)

B: „On ho bude krejt, prostě.“

L: „Já jsem to slyšela. … Tak já nevim, no … když Franta nechce říct pravdu, tak to udělej ty.“

B: „A co já mám říct, když nevím, jak to bylo?“

L: „Prosím tě Bedřichu, dyť je to přece jasný. Ten sígr si to všechno vymyslel a Franta mu dělal troubu a stahoval pro něj ty filmy, dyť sem je tady Xkrát viděla.“

B: „Já vim, ale stejně ho nemůžu jen tak prásknout, když nevim, jak se to stalo.“

L: „Aha … já jsem zapomněla, že vy dva jste ohromně spravedlivý, viď? Tak víš co? Tak si to vyžerte sami.“

10:13

B: „Mě ten Mirek tak strašně štve! Vlastně Franta taky, jeden lže, jako když tiskne, všechno zapře a ten druhej moula, ten na sobě nechá dříví štípat. Strašně mi zklamal ten kluk.“

T: „No mě taky, kamaráde. A neříkala ti Anče, že jsme za ním byli? Spolu?“

B: „Kdy?“

T: „O víkendu. … No, a protože Anče taky o něj má strach, takže…“

B: „No a co říkal Mirek?“

T: „Ale nic, co říkal. Totálně zazdil Frantu a říkal, že chodil za vámi prej jenom se dívat na ty filmy. A že ty filmy stahoval Franta.“

B: „To je šmejd. To je takovej šmejd, on už mi vůbec nebere telefon. Ale já si za ním zajdu, to je jasný. Krucinál, jak to mohlo zajít takhle daleko?“

11:42

A: „Tebe trápí ta věc s Mirkem, viď?“

F: „Hmm … mam strach. Lucie říkala, že po nás můžou chtít za to strašný peníze. Že mi na to nemusí vůbec ten honorář stačit.“

„Hustý“ to začíná být v momentě, kdy se do hry vloží vyšetřovatel.

19:33

V: „Takže Františku, zatím z toho, co víme, a to vycházíme především z výpovědi Mirka Toužimského, jsi všechno vymyslel a zorganizoval ty. To znamená stahování a množení filmů, jejich distribuci a prodej. Mirek prý nic nevěděl, jenom ti dal několik tipů na kamarády v domově a ta dévédéčka předal. Prý jsi mu řekl, že tobě jako dětské hvězdě se nemůže nic stát. Je to pravda?“

B: „Co to je za blbost? Ten kluk lže, jako když tiskne!“

V: „Pane Liška, klid. Já chci slyšet především Františkovu verzi.“

B: „Ale nechápete, že on vám nic neřekne? On není jako Mirek!“

V: „V tom případě je mi líto, já nemůžu s tím nic dělat.“

A: „Franto, prosím tě neblázni.“

B: „Hele, chlape, prober se. Tohle není hra. Slyšel jsi, co všechno na tebe řekl? On to na tebe hodil a ty ho budeš krejt?“

A: „Dyť to nemá vůbec žádnou logiku. Copak moh Franta ty filmy dětem z děcáku prodávat? Dyť se s nima vídá jenom občas, Mirek je tam pořád.“

V: „Ale já jinou výpověď k dispozici nemám. A když mi František nechce nic říct…“

B: „Protože je to trouba! Ale jo, dobře, tak já jsem ho viděl u počítače pořád, tak asi ty filmy stahoval, ale jsem si jistej, že je neprodával, ani neorganizoval ten prodej. A jsem si jistej, že to nevymyslel, no tak řekni něco, chlape!“

V: „Franto, je pravda, co tady povídá táta?“

F: (mlčky přikyvuje)

V: „No, tak sláva. Takže to konečně zkusíme nějak sepsat, co říkáš?“

Jsme svědky prvku zastrašování. Konverzace s vyšetřovatelem nikdy není příjemná. Jakoby divákovi chtěli autoři příběhu říci „do tohohle se můžete dostat, pokud budete stahovat filmy“. Smutné je, že realita skutečně může být taková. Můžete být v právu, neudělat nic protizákonného, přesto budete muset hovořit s protivnými lidmi. Jako pan Svatopluk Schwarzer a jeho manželka, kteří byli ve vazbě za to, že on měl doma „podezřele velké množství“ CDček (kolem 20 tisíc), dokonce originálních, což však na věci nehraje žádnou roli. Pan Schwarzer dostane za tento justiční omyl odškodnění ve výši několika desítek tisíc Kč (kolem stovky), ale „piráti stahováním působí miliónové škody“. Zajímavý nepoměr, ale to jsme příliš odbočili, pojďme „do vedlejší místnosti“, kde se diskutuje o rozhovoru Františka s vyšetřovatelem.

22:43

E: „Teto, Frantu vyslýchají?“

T: „Mmm … voni si spíš jenom tak povídaj.“

E: „Proč jim to teda trvá tak dlouho?“

T: „Protože to je … moc zamotaný.“

E: „Kluci jsou piráti?“

T: „No vlastně jo.“

E: „Hmm, takže můžou Frantu zavřít.“

T: „To ne … ale průšvih má pořádnej.“

Mezitím dochází vyšetřovatel k nějakému závěru, přičemž do příběhu je vnesen další faktor strachu, jímž je soud (s tím kolikrát nechce mít opletačky ani ten, kdo se dožaduje svých práv):

25:13

V: „Takže si to nakonec ještě jednou shrneme. Ty jsi Mirkovi vypaloval filmy, aniž by jsi tušil, co se s nimi děje dál. Je to pravda?“

F: „No, tak … já jsem … teda věděl, že … že jdou do děcáku.“

V: „No, jistě, ale že si z toho udělal kšeft, jsi nevěděl…“

F: (kroutí hlavou)

V: „No, dobrý, takže tady máme dvě zcela odlišné verze, jednu tvoji a jednu Mirkovu. Teď bude záležet na soudci, ke které se přikloní.“

A: „Na soudci? Copak oni půjdou k soudu?“

V: „No jistě, co jste si mysleli? Problém je, že všechny důkazy se našly u tebe. Teda respektive v počítači paní Wolfové. A proti Toužimskému máme jen tvoji výpověď, což nevypadá úplně nejlíp.“

A: „té ale … dyť je to malej kluk… co se mu může stát?“

V: „No, tak … to je právě ten problém. Tenhleten typ nelegální činnosti páchají většinou různě staří kluci. A zákon na to myslí ve formě trestu.“

B: „Jakých trestů?“

V: „No, jak už jsem říkal, to bude záležet na soudci. S finančním postihem každopádně počítejte. Škoda se může pohybovat kolem statisíce korun. Dále počítejte s možností kázeňského trestu ve škole, dohledu probačního úředníka a soudce může nařídit i nějaké veřejně prospěšné práce.“

A: „Kvůli stažení pár filmů??“

V: „No, zákon to definuje jako krádež. Je mi líto. Ale jestli vám můžu poradit, nečekejte na rozhodnutí soudu. Zkuste něco podniknout sami.“

B: „A co by to mělo být?“

V: „No, něco jako … kajícný krok. Aby ti soudce uvěřil, že ti je všeho líto.“

B: „Jemu to je líto a taky mu to ještě líto bude!“

A: „Počkej … tak … co bychom podle vás měli udělat?“

V: „Třeba … něco jako osvětovou akci pro Frantovy spolužáky.“

B: „To máme kolem to dělat ještě cirkus?“

V: „Pane Liška, podívejte se, dělejte, jak chcete. Já se vám jenom snažím poradit, s čím můžete udělat na soudce dojem. A mezi námi to, co se stalo, je i váš problém, tudíž i vaše ostuda.“

B: „Jaká moje ostuda? Já jsem nic nekrad.“

V: „No, ale taky jste si neohlídal, co František pořád u toho počítače dělá. Je to pravda? Je. No tak vidíte.“

Do očí bijící je zde zejména nastíněná myšlenka, že zákon stahování definuje jako krádež. Ale co, záznamový materiál skousne i horší věci, hlavně že „účel světí prostředky“.

V této části příběhu navíc přišla na scénu zajímavá myšlenka „osvětové akce“. Dlužno dodat, že bude dotažena do konce, a to hodně zajímavého konce, ale nepředbíhejme.

1949. díl

Ve 1949. dílu pak Mirek přijde za Frantou a vysvětlí mu, proč to na něj shodil.

21:05

M: „Už je mi patnáct. Mám občanku. Tím pádem jsem trestně zodpovědnej. Víš, co by to znamenalo pro mě? Pasťák, když ne něco horšího. No, a co jste z toho dostali vy?“

F: „No, nejspíš docela dost mastnou pokutu.“

Další scéna k věci: Mirek sedí s Frantou u notebooku a koukají na internetu na web s velkým nápisem tn.cz

M: „No hele, tady to zrovna máš. Případ kluka, co dostal rok natvrdo v podstatě za to samý, co jsme dělali my.“

F: „Hmm … fakt jsi nevěděl, že to je trestný?“

M: „Mné. Když jsou tam ty filmy volně k mání … maj si je líp hlídat. My jsme jenom využili příležitosti.“

F: „Té pravda.“

(bouchnou dveře)

M: „Co je? Říkal jsi, že nikdo nepřijde.“

F: „Tak asi táta přišel dřív, no.“

M: „No ty vole…“ (začne pobíhat zmateně jak paket bez hlavičky v síti)

F: „Co je? Táta ti nic neudělá.“

M: „Jo? Když má platit pokutu?“

Bedřich přijde a po chvíli začnou s Mirkem řešit, co se stalo, proč to hodili na Frantu a domluví se na odpracování. Po chvíli přijde také Lucie a „zatepla“ zavolá z koupeny policii. Ve 32. minutě pak scéna pokračuje dalším rozhovorem, z něhož ještě před příchodem policie vybíráme:

B: „A že tě vůbec nenapadlo, že z toho může bejt průšvih? Když ty věci prodáváš kamarádům?“

M: „Ale to byly jenom symbolický ceny, na pokrytí nákladů.“

B: „Vy jste pitomci, ale oba dva. Jenomže na druhou stranu … to, že to na tom internetu nemaj posichrovaný, že si to může každej stáhnout, jak chce, tak to je taky jejich chyba, ne?“

Další scéna je pro nás nezajímavá, zazvoní zvonek, Lucie oznámí, že to je policie a Mirek uteče oknem. Později pošle Frantovi SMSku, kde mu nadává do sprostých zrádců, Franta je na Lucii naštvaný a celý příběh tak má zase čím pokračovat (je tam to „emo“).