Stavba probíhala podle návodu (řekněme, že nejsme moc na puzzle ;). Tato stránka vám jej velice zhruba nahradí, ono stačí poskládat pár základů a pak už to člověku docvakne, co kam ještě dát. Začali jsme tedy sestavením spodku k bočním stěnám. „Pozor na polaritu“, píše se často na bateriích. U mnohých dílů této skládačky to platí taktéž.

V tuto chvíli je dobré nainstalovat „sedlo“ pro zdroj sestávající ze dvou černých kusů plechu tak, jak je to na obrázku. Bude se vám to nyní přidělávat snáze než poté, co namontujete další díly. Na vrchní strany přilepte gumové samolepící proužky. Je to částečně kvůli eliminaci přenosu vibrací, ale hlavně kvůli nepoškrábání zdroje (vibrace se stejně zčásti přenesou po přišroubování zdroje).

Následuje instalace stěny pro přišroubování zdroje. Levé „okno“ slouží pro přístup k pevným diskům, převážně jejich kabelům, pokud je budete mít zvenčí (což není úplně špatný nápad, snáze se k tomu může, hlavně jestli dosáhnou kabely od zdroje). Když se dobře zadíváte na otvory pro přišroubování zdroje, uhlídáte, že zdroj můžete namontovat v obou horizontálních polohách („dnem vzhůru i dolů“, za dno si dosaďte libovolnou největší stěnu zdroje).

 

Mimo hlavní stavbu si smontujeme „klícku“ pro 3,5” pevné disky (v manuálu tomu říkají „cage“, tak si to s dovolením pojmenujeme „klícka“, v češtině se tomu někdy říká „koš na pevné disky“, tohle ale zrovna moc „koš“ nepřipomíná, takže „klícka“). Zde není co řešit, ale určitě musíme pochválit způsob jejich odpružení, který patří mezi vysoce efektivní (a přitom jednoduché).

Klícka je k hlavní konstrukci v poměru „vyndavacím a zas-tam-dacím“. Aby to bylo nějak rozumně efektivní, na jedné straně je klícka uchycena šroubky s delším krčkem (za ty je vlastně jen zachycena) a na druhé klasickými šroubky s možností ručního utahování (těch je v balení možná až zbytečně mnoho, protože řada z nich bude zašroubována na jednotku trvanlivosti „jeden furt“, takže takových dvanáct je jich tam jen „na efekt“).

 

Uprostřed pod klíckou jsou dvě podélné pružinky, které přitlačují klícku k hlavičkám šroubků s delším krčkem. Tyto pružinky jsou však docela slabé, už jeden disk klícku položí až na dno a pružinky zploští. V „horní poloze“ udrží pouze samotnou klícku, možná to má ten efekt, aby tam nekloktala, což by bylo ovšem lepší vyřešit přesnějším navržením délky krčků u zadních šroubků (jsou dotaženy na doraz a i tak jsou docela dlouhé). Pružinky byly asi levnější než další pár gumových samolepících pásků. Nicméně to je jen drobnost.

Nechybí ani místo pro 2,5” disky, dnes tedy (a v našem případě převážně) SSD. Skoro zbytečně v dnešní době vypadá pozice pro dvě 5,25” mechaniky nebo jiná adekvátně velká zařízení. Nicméně jsme je tam dali.

 

To už je vlastně smontovaná většina skládačky. Na tomto místě je dobré se zastavit u toho, jak vlastně přidělat hlavní desku, na kterou se nasazuje motherboard. Existují tři pozice, jak desku umístit, přičemž v pozici, kdy je přední panel už jakoby vtlačen dovnitř celé konstrukce, už vám přijde vhod přídavná „noha“ pro zadní část, protože celá sestava už bude mít značnou tendenci přepadávat. My jsme zvolili pozici středovou.

Poměrně důležitou částí sestavy je mřížka pro instalaci a uchycení různých karet pro základní desku. Jak sami uhodnete, pomáhá držet instalované karty, aby se ve slotech nekývaly. Zde je použití šroubů s ruční manipulací nanejvýš šikovné, dokonce jdou utahovat a povolovat setrvačností při patřičném roztočení 

Na tomto místě se sluší znovu zmínit, že „hermafroditní šroubky“ pro instalaci základní desky lze vyřešit dvojím způsobem. Desku můžete umístit, řekněme, do „standardní“ výšky, nebo „dvojnásobné“. Pak je jasné, že musí být výš i stěna pro držení karet. „Hermafroditních šroubků“ je akorát tolik, aby vám vyšly na vytvoření vyvýšené pozice a plnohodnotné přišroubování Full-ATX desky. Dva z nich se v takovém případě použijí na vyvýšení stěny pro uchycení karet, další úchytné prvky této stěny umožňují patřičný posun. Ač to zpočátku vypadá, že se stěna musí po přišroubování kývat, je to docela stabilní. Po instalaci první karty je to pak stabilní až až, beztak jde primárně o to, aby se karta nekývala do stran (ze slotu vpřed nebo vzad neuteče).

Již padla zmínka o podpůrné „noze“, pro montáž hlavní desky na středovou pozici nebo ještě dál obvykle není třeba, spíše překáží. V našem případě byla použita v podstatě jen pro nafocení.

 

Zkusili jsme také hlavní desku posunout úplně na kraj, co to jde (už s plně osazenou sestavou). Tady už bychom nohu určitě doporučili použít, protože to takto osazené drželo bez překlopení jen silou vůle. A to jsme měli trošku těžší (pasivně chlazený) zdroj, s normálním už by to bez přídavné nohy padlo. Stejně ochotně padlo i při položení na něco měkčího (třeba koberec).

 

To jsme ale hodně předběhli…